Recenze: Metanol

Což takhle dát si panáka?
 
 
Metanolová aféra byla jednou z největších současných kriminálních kauz na našem území. Pamatuje si na ní snad každý, dotkla se skoro všech, buď přímo, nebo nepřímo. Ale co se vlastně ve skutečnosti stalo a kdo za tím vším stál?

To odkrývá nový dvoudílný film z dílny České televize, za jehož vznikem stojí režisérka Tereza Kopáčová a scenáristka Lenka Szántó. Ty společně vytvořily poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, který rozdělily do tří rovin. V té první se věnují obětem Metanolu, v druhé pachatelům a jejich pozadí a ve třetí rovině se zaměřují na kriminální vyšetřování policie. A Kropáčová se Szántó povedeně propojily tyto tři linie. Snímek objektivně ukazuje, co se ve skutečnosti dělo a nabízí divákům unikátní pohled na věc, a v každé ze dvou částí na to šli tvůrci trochu jinak.

V prvním díle se příběh věnuje obětem metanolové kauzy a těm, kteří to celé způsobili. Na jedné straně sledujeme osudy obyčejných lidí, jejichž životy se drasticky změnily. Na straně druhé je nám nabídnut pohled na autory celé aféry, kdo byli, proč vlastně učinili to, co učinili a jaký dopad měl skandál na ně. V druhé epizodě pak sledujeme policejní vyšetřování a pohled kriminalistů na celou věc. Dalo by se také říct, že druhá polovina příběhů je více akční a nabízí zajímavý vhled do celé události. Pro obě části jsou pak charakteristické silné postavy, na kterých je postaven celý příběh.

Sám herec ho popisuje jako milujícího manžela a otce, hlavního míchače, vraha a blba.K tomu se váže i herecké obsazení, které je zde opravdu povedené. Bylo zjevné, že tvůrci pečlivě vybírali představitele svých postav. Díky tomu tak každá z nich působí věrohodně a autenticky. Jeden z nejvýraznějších výkonů podal David Máj, který v příběhu ztvárnil Rudu Fulína, strůjce celého maléru s metanolem. Sám herec ho popisuje jako milujícího manžela a otce, hlavního míchače, vraha a blba. A tím přesně je. Máj tyto jeho rysy dobře podtrhává a vytváří postavu, která i když je zločincem, tak s ní chvílemi soucítíme, protože to není onen typický padouch. Není v jádru špatný, jeho úmysly nejsou zlé, není to vrah, jen si chce zkrátka přivydělat a vymyslí dobrý kšeft (nebo si to aspoň myslí). A to přesně pozorujeme na výkonu Máje, který nám předvádí obyčejného člověka, jehož blbost má za následek nejednu tragédii. Druhým výrazným záporákem je Lukáš Vaculík, kterého je poněkud netypické vidět v takové roli. Tvůrci si s tím však poradili, proměnili hercovu tvář hezounka a vytvořili z něj nesympatického kriminálníka, na zážitku dodává i Vaculíkův chladnokrevný výkon. Opomíjet by se neměla i ruka zákona, dva hlavní vyšetřovatele zde ztvárňují Martin Finger a Vasil Fridrich. Ti se předvedli coby drsní, ale féroví policisté, kteří mají za úkol vyřešit spletitý případ. Finger i Fridrich dobře ztvárňují, jaký dopad měla celá událost na kriminalisty a jak významný případ to byl pro dějiny naší republiky. Navíc se oba herci vzájemně dobře doplňovali a vytvořili sehraný tým. Neméně emocionální výkony pak předvedli i Veronika Freimanová, Kristýna Podzimková či Vladimír Kratina, coby oběti metanolové aféry.

Na konto toho je nutno zmínit, že některé věci jsou ve snímcích smyšlené, zvláště pak u postav autoři trochu fiktizovali, zkrátka jen proto, že se nechtěli dotknout skutečných lidí, kterých se případ týkal. A to je pochopitelné. V jádru je však děj postavený na skutečných faktech, získaných detailní rešerší případu ze strany Kropáčové a Szántó. Ty samy podotýkají, že ty nejvíce surrealistické a nejšílenější momenty jsou skoro vždycky ty nejautentičtější.

Metanol dobře poukazuje na to, jak hluboko může klesnout lidská hloupost a jak hrozivé následky může mít nerozvážné uvažování. Jeden z vyšetřovatelů docela dobře vystihnul počínání pachatelů, když prohlásil: „Oni to asi nevěděli, ale měli to vědět.“ Kromě skvělého hereckého obsazení a autentického prostředí nám příběh přináší i unikátní pohled na případ, který už známe, očima pachatelů, obětí a vyšetřovatelů. Nadto jde i o velmi kvalitní kriminálku inspirovanou skutečnými událostmi, které má většina z nás ještě v živé paměti. Tak tedy na zdraví! Anebo raději ne.
 
 

Jak se uzavírá kšeft století.

„Maminko, co to všichni pijí?“

Že by vyšetřovatelé našli klíč k celé kauze? Ještě kdyby tak mohli otevřít ten zámek.