Recenze: Gauguin / Gauguin – Voyage de Tahiti

Jak těžké je žít život bez uznání a bez úspěchu?
 
 
Malíř Paul Gauguin (Vincent Cassel) se v rušné Paříži dusí, vysní si proto cestu na bohem zapomenuté Tahiti. Když na ostrov dorazí, není zde zdaleka nic tak ideální, jak si představoval. Žena mu z Francie nemůže posílat dost peněz, Gauguin tak žije jako nuzák. Zároveň je velmi nemocný, trpí na srdce a cukrovkou. Stále ale věří, že je významným malířem, a když potká domorodou krásku Tehuru (Tuheï Adams), namaluje jedny ze svých největších děl. I přesto zůstává až do smrti zbídačeným zneuznaným umělcem, nemá úspěch v lásce ani ve hře.


Nový životopisný snímek francouzského režiséra Edouarda Deluca zachycuje několik let Gauguinova života na tichomořském ostrově. Popisuje jeho touhu malovat, ztřeštěného ducha, smůlu v životě a lásku k ženě, která časem přeroste v závislost na jediné malířské inspiraci. Film nám nabídne úchvatné záběry na krajinu vzdálených exotických ostrovů a přiblíží koloniální dobu devatenáctého století. Především na Tehuře spatřujeme pozvolnou proměnu z nespoutané domorodé ženy věřící v pohanské bohy, až po upjatou krásnou dívku v šatech západního střihu, která se chystá do kostela opěvovat boha křesťanského.

Tento snímek není ničím výjimečným, ale tvůrci jej dobře a upřímně zpracovali.Tento snímek není ničím výjimečným, ale tvůrci jej dobře a upřímně zpracovali. Nepochybně ho pozvedá i výkon Vincenta Cassela v hlavní roli. Poměrně přesně vystihuje duši umělce, člověka, který neumí pracovat a je věčně ztracen ve svém vlastním světě, do kterého jen zřídka proniknou city nebo problémy okolí. K tomu pochvalme maskéry za odvedení skvělé práce, Cassel působí opravdu ztrhaně a unaveně životem, až z toho naskakuje husí kůže a do hlavy se vkrádá hlásek, který je rád, že na nemoci jako je cukrovka nebo kapavka, už dnes existuje účinná pomoc.

Cassela doplňuje krásná herečka Tuheï Adams v roli Tehury, Gauguinovi lásky a múzy. Kromě proměny jejího chování sledujeme i ženu, která je nešťastná, protože vidí, že ji Gauguin nikdy nemůže doopravdy milovat a dát jí vše, co by si přála. Uchyluje se tak k lidské přirozenosti, k jinému člověku. Obzvlášť zásadně působí moment, kdy Tehura svému milému říká, aby jí uhodil, jinak že se nikdy nezbaví zloby a nenávisti. Gauguin to neudělá.

Ve výsledku je Gauguin zajímavým filmem, který s chutí zhlédneme. Navíc se dovíme něco nového o významném představiteli postimpresionismu. Herci v hlavní roli nás potěší, stejně jako úchvatné scenérie a slušná hudba. Na optání přátel pravděpodobně snímek doporučíme, ale sami se k němu nejspíš už nikdy nevrátíme. Pěkná podívaná na jednu noc.
 
 

Copak to kreslíš?

 
 

Mě přece.

 
 

Chci déšť!

 
 

65%

Gauguin / Gauguin - Voyage de Tahiti

Ve výsledku je Gauguin zajímavým filmem, který s chutí zhlédneme. Navíc se dovíme něco nového o významném představiteli postimpresionismu. Herci v hlavní roli nás potěší, stejně jako úchvatné scenérie a slušná hudba. Na optání přátel pravděpodobně snímek doporučíme, ale sami se k němu nejspíš už nikdy nevrátíme. Pěkná podívaná na jednu noc.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací