Recenze: Na krátko

Na krátko je detailní návštěvou u jedné nefunkční rodiny. 
 
 
Podle předlohy populární spisovatelky Petry Soukupové vznikl snímek, u kterého si moc neodpočineme, zato nás donutí přemýšlet. Nad našimi vztahy s rodiči i dětmi, jak náročné nebo naopak pohodové třeba bylo naše dospívání. V tomto snímku to totiž rozhodně nemá jednoduché nikdo. Ale na konci nás snad čeká špetka naděje.

Hlavním hrdinou je chlapec Jakub, zakřiknutý a nesmělý, bez kamarádů.Hlavním hrdinou je chlapec Jakub (Jindřich Skokan), zakřiknutý a nesmělý, bez kamarádů. Rozumí si jen se psem a s nůžkami, když tráví celé hodiny vystřihováním z papíru. Miluje totiž stavění modelů lodí, nebo odpočívání v přístavu: k oněm lodím, omláceným a zrezivělým kocábkám z chladného kovu, má ústřední hrdina totiž blíž než ke členům své rodiny. Není divu, když je jeho tatínek námořník ve Švédsku. Táta, se kterým se nikdy nesetkal, ale staví si ho na piedestal. Bude to určitě skvělý chlap, ne jako věčně unavená máma (Petra Špalková), panovačná babička (Marta Vančurová) a protivná sestra (Julia Issa), která má otce pro změnu v Americe. Mezi tolika ženskými je pro kluka dospívání těžké.

Kuba stále doufá, že se jednou pojede na sever za tátou podívat. Bohužel jeho naivní představy se mají brzy zhroutit jako domeček z karet, když se jeho imaginární životní vzor objeví u dveří. A není to švédský námořník, ale úplně obyčejný chlap s bezvýznamným zaměstnáním, se kterým žili celou dobu ve stejném městě. Proč se teď objevil? Chce mu vynahradit svůj dosavadní nezájem, nebo jsou jeho úmysly prozaičtější? Dospělý dokáže situaci rychle rozklíčovat, ale osamělý malý kluk se bude k nevyhnutelnému zklamání propracovávat mnohem déle. A doufejme, že přijde na to, že vše, co kdy potřeboval měl odjakživa v náručí mámy.

Film má skličující atmosféru a vhodně ji podporuje volba severočeských lokací, deprimující zima s všudypřítomnou břečkou i citlivé výkony herců. Ať už Petry Špalkové, jejíž postava se snaží být dobrou mámou, ale nikdy její snaha okolí nepřipadá dostatečná. Její kousavá matka dokáže za každých okolností ranit dobře mířeným rýpancem. Jakubova sestra se potácí pubertou, marně se hledá. A vysněný otec v podání Martina Fingera, ten vůbec neví, co se sebou. Jen se snaží zaplnit prázdno ve svém životě fotbalem a teď i synem. Režisér Jakub Šmíd dokáže navodit bezvýchodnou atmosféru velmi zdařile a moc bychom našim hrdinům přáli konečně něco dobrého. Přitom se nedějí velké dramatické zvraty, prostě jen každodenní život, ve kterém se ale naši hrdinové plácají a jejich neštěstí je téměř hmatatelné.

Od filmu podle díla Petry Soukupové nemůžeme očekávat, že se budeme smíchy popadat za břicho. Naopak nás čekají reálně vykreslené každodenní problémy jedné nepříliš šťastné rodiny. S hrdiny budeme prožívat ztrátu iluzí, složité vztahy a dospívání, hledání sebe sama a zjišťování, že to, co mají, je bohužel i bohudík možná to nejlepší, co můžou dostat. Na takovou podívanou ale není každý divák stavěný. Pro milovníky sociálních dramat to ovšem bude uspokojivý zážitek.
 
 

Fotbal nebo lodě?


 
 

Každý dělá, co může. Ale někdy to prostě není dost.


 
 

U vrstevníků se podpora hledá také těžko.


 
 

70%

Na krátko

Od filmu podle díla Petry Soukupové nemůžeme očekávat, že se budeme smíchy popadat za břicho. Naopak nás čekají reálně vykreslené každodenní problémy jedné nepříliš šťastné rodiny. S hrdiny budeme prožívat ztrátu iluzí, složité vztahy a dospívání, hledání sebe sama a zjišťování, že to, co mají, je bohužel i bohudík možná to nejlepší, co můžou dostat. Na takovou podívanou ale není každý divák stavěný. Pro milovníky sociálních dramat to ovšem bude uspokojivý zážitek.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací