Recenze filmů

Probudím se včera – recenze


Nikdy nevíte, kde a kdy najdete životní lásku.

 

Miloslav Šmídmajer se po pohádce Peklo s princeznou rozhodl vstoupit do vod sci-fi komedií. Do obou snímků si vybral jako hlavního hrdinu Jiřího Mádla. Zřejmě jim společná spolupráce vyhovuje.

Pokud jste viděli Znovu 17 se Zacem Efronem v hlavní roli, bude vám zápletka Probudím se včera více než povědomá. Petr (Jiří Mádl), v současnosti čtyřicátník a profesor češtiny na gymnasiu, zjistí po sérii nevydařených vztahů, že jeho pravou láskou byla spolužačka Eliška (Eva Josefíková) a rozhodne se vše napravit. Díky moderní, experimentální technologii se vrátí v čase a ocitne se ve svém osmnáctiletém já. Když vám prozradím, že se tak vrátí do přelomového roku 1989, je jisté, že vtipných situací na vás čeká nepřeberně.

Po dlouhé době jsme se konečně dočkali opravdové komedie. Jedná se sice o spojení se sci-fi žánrem, ale důležité je, že si film Probudím se včera nehraje na nic víc. Jeho prvotním cílem je pobavit. Nesnaží se přehnaně moralizovat nebo dokonce dohnat diváka k slzám (jako např. Láska je láska, nebo Román pro muže), což je opravdu osvěžující. Během 120 minut se nekoná žádná „podpásovka“, zkrátka jen oddechová zábava, kterou všichni čas od času potřebujeme.

Většina humorných situací je postavena na odlišné módě, nesvobodě slova a znalosti věcí budoucích. Samozřejmě nesmím zapomenout i na Petrovy pokusy získat srdce vyvolené Elišky. Kromě Mádla a mladičké Josefíkové se v Probudím se včera objeví celá řada známých českých tváří, bez kterých by film nebyl tím čím je. Svérázné rodiče cestovatele časem Petra ztvárnili Svatopluk Skopal a Ljuba Krbová, kteří jsou z osobnostních výkyvů svého syna více než zmateni. Dospělé verze Petra a Elišky vzali na svá bedra Filip Blažek a Martina Válková. Jiří Mádl se svěřil, že se mu výběr jeho dospělého já moc líbil a že by mu vůbec nevadilo, v budoucnu vypadat tak mužně a svalnatě právě jako Blažek. Režisér Miloslav Šmídmajer byl nadšený z podoby mladé a dospělé Elišky. Za zmínku stojí sestava profesorského sboru od ruštinářky Nely Boudové, přísné matikářky Zlaty Adamovské přes oblíbeného češtináře Viktora Preisse až po novátorského učitele výpočetní techniky Milana Šteindlera, který vyžaduje, aby každý student ovládal „bejzik“. Většina uvedených, ale i neuvedených herců jako obvykle trochu přehrává. Což sice vyznění některých gagů umocní, ale v celkovém součtu se výsledný dojem trochu podobá karikatuře.

Co se týče putování časem, nečeká vás sice cesta do hluboké minulosti, ale právě tato skutečnost podporuje zážitek z filmu. Mnoho charakteristických rysů roku 1989 máte buď v živé paměti, nebo aspoň znáte z vyprávění a jejich střet se současností vyzní o to zábavněji. Film nejde nikdy do hloubky a víceméně vše je podáváno prvoplánově, ať již situace nebo charakteristické a šablonovité chování postav, ale to nemusí být vždy jen na škodu. I podle slov samotného režiséra, je účelem filmu pobavit a diváka rozesmát. A to se podle mě povedlo na výbornou.

Pokud si potřebujete odpočinout a pobavit se u nenáročné komedie, určitě si nenechte Probudím se včera ujít. Jiří Mádl vás provede radostmi i starostmi čtyřicátníka v těle mladíka v roce 1989. A i přes drobné historické nesrovnalosti si návrat do minulosti užijete a třeba i zavzpomínáte, co jste v té době dělali vy nebo vaši rodiče.
 
 

Zrcadlo, zrcadlo, jaký rok se píše?


 
 

Žijem si svůj diskopříběh, jé jé jéé …


 
 

Žabičky, která doskočíte nejdál?


 
 

Shrnutí

Pokud si potřebujete odpočinout a pobavit se u nenáročné komedie, určitě si nenechte Probudím se včera ujít. Jiří Mádl vás provede radostmi i starostmi čtyřicátníka v těle mladíka v roce 1989. A i přes drobné historické nesrovnalosti si návrat do minulosti užijete a třeba i zavzpomínáte, co jste v té době dělali vy nebo vaši rodiče.

Hodnocení 75%
Hodnocení čtenářů
16 % dle 1 čtenářů
16


1 komentář on Probudím se včera – recenze

  1. Vratislav Kavan

    K filmu „Probudím se včera“ a k jeho recenzím.

    Jinak respektovaný Karel Kachyňa natočil film (do kin uvedený v roce 1973) „Láska“, který byl a je velkým zklamáním.

    Proto působí jako malý zázrak skutečnost, že v roce 2011 Miloslav Šmídmajer natočil film (do kin uvedený v roce 2012) „Probudím se včera“, který přesně a nádherně zaplnil ta místa, ve kterých Kachyňova „Láska“ selhala.

    Ač je Šmídmajerovo „Probudím se včera“ pohádkou (což zjevně nepochopili všichni ti, kteří se zbytečně hrabou v logických potížích „cestování v čase“), je mnohem realističtější a věrohodnější než Kachyňova „Láska“.

    Realistické a věrohodné (dokonce i v příležitostném vtipkování) dialogy jsou v některých úsecích až noblesní („výslech“ kvůli podezření ze sexuální přelétavosti).

    Přitom existuje podezření, že realističnost a věrohodnost dialogů je z velké části zásluhou jinak nerehabilitovatelného („Přemluv bábu“ a nenáhodné použití lživé písně „První signální“ ve Šmídmajerově „Probudím se včera“) Jiřího Mádla.

    Zajímavé je také zařazení Šmídmajerova filmu „Probudím se včera“ do kategorie přístupnosti (od) 12 (let) pro diváky ve Slovenské republice.

    Což je na jedné straně naprosto v pořádku (Šmídmajerův film „Probudím se včera“ je výchovný v nejlepším slova smyslu), na straně druhé se to jeví jako schválnost – většina obyvatelstva Slovenska, jakož i nezanedbatelná část obyvatelstva České republiky, je v nemalé míře duchovně ovládána Církví Svatou, jíž se daří vštěpovat modely chování, které jsou s poselstvím a vyzněním Šmídmajerova „Probudím se včera“ v rozporu.

    Proto neudivuje, že jednu z nejzápornějších recenzí na Šmídmajerův film „Probudím se včera“ napsal soukmenovec Církve Svaté Kamil Fila.

    Jak je u Církve Svaté a jejích soukmenovců typické, Fila se nevyjadřuje otevřeně – buší do Šmídmajerova filmu „Probudím se včera“ ze všech stran, ale o tom, co mu vadí nejvíc, nepíše, aby se u čtenářů nedeklasoval a aby si tak zachoval možnost čtenáře ovlivňovat a salámovou metodou tak čtenářům vštěpovat např. i modely chování, které jsou s poselstvím a vyzněním Šmídmajerova „Probudím se včera“ v rozporu.

    Škoda jen, že si Miloslav Šmídmajer a jeho spolupracovníci neuhlídali některé zbytečné (a před dokončením filmu odstranitelné s minimem úsilí) nedostatky, z nichž nejtrapnější jsou Krkonoše nacházející se v Litoměřicích na Zelené ulici.

    Vratislav Kavan

Napsat komentář