Nepovedená československá rádoby obdoba amerických dance filmů.
Tak se dá jednou větou shrnout nový československý taneční film. Jenže lze to, co tvůrci na obrazovce předvádějí, ještě považovat za film? Těžko říct. Nejenže tu schází pevnější děj nebo dejme tomu veškerá logika, ale snímek se propadá úplně na všech frontách. Kde jen začít? Tak třeba tím příběhem.
Myšlenka je jednoduchá a hodně se opírá o americký Step Up (či česky z nepochopitelného důvodu Let’s Dance) apod. Jenže k těm to má opravdu velmi daleko. V centru dění je zde taneční skupina ze slovenského maloměsta, která se zúčastní velké taneční soutěže v Praze, kde chce uspět a za výhru si plnit svoje plytké sny (tedy ještě více tance). Jenže po cestě za slávou a penězi, je potkávají různorodé překážky; od vzájemných hádek, přes milostné potíže až po trable v rodině, to všechno zakusí naši hrdinové. Děj se tedy zaměřuje tak trochu na všechno a na nic, čímž postrádá veškerou hloubku a, no, smysl.
Režisérka Andrea Sedláčková prozradila, že scénář byl původně kostrbatý a obsahoval příběhy k pozadí jednotlivých hrdinů, takže byl podroben krácení. Po zhlédnutí výsledku, je možná lepší nevědět, jak vypadal tento původní výplod scénáristické fantazie. Argument Sedláčkové, že kdyby byl film delší, bylo by těžké u něj udržet pozornost, také příliš nepomáhá. Ono i přes hodinu a půl dlouhou stopáž se dá toto představení jen ztěžka přetrpět bez občasných povzdechů a smíchu, kdy nezáměrně baví věci, které bavit ve skutečnosti nemají.
Protagonisty jsou především členové taneční skupiny The Pastels a další tanečníci.Toto se vztahuje především k hereckým, dají-li se tak nazvat, výkonům hlavních představitelů. Záměrně je zde použito slovo “představitelů”, protože protagonisty jsou především členové taneční skupiny The Pastels a další tanečníci (a herečka Mária Havranová), a ty tak nějak nelze považovat za herce. A stejně je tomu s jejich bolestivě strnulými výkony a plochými přednesy. Zkrátka tanečníci jsou neherci a tvůrci si to měli uvědomit při vytváření filmu. Celkovému obrazu nepomáhají ani známější herci, kteří se projevují poněkud také dosti neherecky. Chýlková, Maxián, Bárdos nebo Hádek a další zkrátka působí, že jsou tu omylem a je to znát na jejich výkonech.
Hereckým přednesům nepomáhá ani lehce řečeno nepovedený český dabing, o který jsou slovenští diváci ušetřeni. Vyvstává zde tak jedna důležitá otázka, proč je u československého díla vůbec zapotřebí dabingu na prvním místě? Autoři zjevně cítili potřebu, že je to tak lepší. Jenže nemohli být na větším omylu. Navíc není moc jasné, proč nebyly nadabovány i dvě slovenské postavy z Prahy, které najednou mluví svým rodným jazykem. Nebýt dabingu, možná by herecké výkony byly snesitelnější. Je proto nutno podotknout, že slovenská a česká verze se od sebe znatelně liší. Nakonec však díky tomuto nepovedenému dabingu vyznívá mnoho scén nechtěně vtipně a tak se u snímku i pobavíme (čeští dabéři se snaží napodobit slovenské pouliční tanečníky, kteří se snaží napodobit americké rappery).
Film má mimo ostatní nedostatky i poněkud problematické vyznění. Jeden z hlavních hrdinů Buddy je nezaměstnaný, ale nic s tím nehodlá dělat. Je konstantně vykreslován jako zrůda, ale na jeho chování ho nikdo nikdy neupozorní, všechno mu nakonec tak nějak prochází. Což může být špatným příkladem pro mladé diváky. Nemluvě pak o jeho větě „My tady trénujeme na finále a ty řešíš školu? Měla by sis ujasnit priority.“ Jakou zprávu se nám tím snaží snímek sdělit?
Snad jediným pozitivem celého příběhu jsou taneční výkony a choreografie, které jsou povedené. Sice se nedají vůbec srovnávat s těmi zámořskými, ale na naše poměry jsou kvalitní a zhruba tak tím jediným, co si jde na snímku užít. Fanoušci tance a moderní taneční hudby tento prvek jistě ocení, stejně jako i soundtrack filmu, který však jistě není pro každého.
Dohromady se dá Backstage považovat za poměrně velký úlet české a slovenské filmové scény. Nad čím jen jeho tvůrci přemýšleli? Je jasné, že se snažili o moderní taneční film, který by byl prvním svého typu na našem území. Po zhlédnutí lze však jen doufat, že i posledním. Od špatně zkonstruovaného děje až po neherecké výkony, které by možná vyzněly lépe nebýt otřesného dabingu, pozitiva se zde hledají opravdu těžko. A pokud máte opravdu zájem snímek vidět, tak jedině s dabingem, protože takovou srandu si nemůžete nechat ujít.
Vidím město veliké…
John Lennon by byl pyšný.
A takhle se tančí na česky mluvícím Slovensku.
Backstage
Dohromady se dá Backstage považovat za poměrně velký úlet české a slovenské filmové scény. Nad čím jen jeho tvůrci přemýšleli? Je jasné, že se snažili o moderní taneční film, který by byl prvním svého typu na našem území. Po zhlédnutí lze však jen doufat, že i posledním. Od špatně zkonstruovaného děje až po neherecké výkony, které by možná vyzněly lépe nebýt otřesného dabingu, pozitiva se zde hledají opravdu těžko. A pokud máte opravdu zájem snímek vidět, tak jedině s dabingem, protože takovou srandu si nemůžete nechat ujít.
- Hodnocení