Recenze: Avatar

 Čas odletu na Pandoru konečně nastal.
 
 
Kdyby projekci filmu nepředcházela taková mediální masáž, dala bych mu zajisté 100%. Ale jelikož se režisér na každém kroku vychloubal originalitou a revolucí ve filmografii (a že film nedělá pro peníze, ale sobě pro radost), vystoupnou na povrch více nedostatky filmu.

Foto-realistická 3D animace? Ano i ne. Běžně na ulici modrá stvoření s ocasem nepotkávám. Nebo vy ano? Příliš líbivá a dokonalá příroda s pozoruhodnou faunou a florou bohužel působí místy lehce kýčovitě. Tvůrci si tím práci poměrně ulehčili a značně ubrali na realitě. Výsledek je ovšem velice poutavý a originální. Tato stránka filmu je opravdu doslova „vymazlená“, ale bohužel přes veškerou snahu působí uměle.

Co se třetího rozměru týče, opět se ke slovu dostávají pomyslné váhy – ano i ne. Ve filmu se 3D projevuje spíše jako doprovod. Což nevím, jestli je právě vhodné, když se má jednat o jednu z hlavních domén snímku. Nevím přesně, jak bych ten pocit popsala, ale nejvýstižnější nejspíše bude, že třetí rozměr působil trochu dvojrozměrně. Když už se člověk musí po celou dobu „otravovat“ s nepohodlnými brýlemi, čeká více akce. 3D efekty v Avataru jsou opravdu jiné, nenásilné, ale až moc.

U dějové linie filmu sežádný průlom nekonal. Vše je předvídatelné a již několikrát viděno.

Avatar je velkolepě zpracované tisíckrát omílané téma o hodných divoších (mimozemšťanech) a zlých, peněz chtivých pozemšťanech. Mediální „humbuk“ kolem filmu sice znásobil zisky, ale ubral na výsledném kouzlu. Ale o peníze jde až na prvním místě, že pane režisére?

Kdo by neměl rád procházky zářící přírodou?

Zacílit, natáhnout a ….. přímo do srdce. Amorův šíp funguje i ve vesmíru.

Přiletěl jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.