Recenze: MEG: Monstrum z hlubin / The Meg

Už se vás někdy pokusila zabít živoucí fosilie? 
 
 
Carcharocles megalodon je vyhynulý druh žraloka, který oceánům panoval před 23 až 2,6 milionem let. Zřejmě v důsledku klimatických změn ale „meg“, predátor, který údajně neměl rovného soupeře a kraloval celému vodnímu světu, vyhynul. Režisér Jon Turteltaub se rozhodl přiživit konspirační teorie tvrdící, že žralok měřící na délku až 18 metrů, jehož zuby mohly při stisku vyvinout i sílu o velikosti 180 tisíc newtonů, může přežívat dodnes. Podařilo se mu natočit snímek, který má potenciál odstartovat zcela novou vlnu shark movies – méně krvavou, zato dvojnásobně děsivou.

Poté, co vědci odhalili, že Mariánský příkop zřejmě není tím nejhlubším místem v oceánu, se skupina badatelů vydá prozkoumat ono záhadné mořské dno, kde nalezne vodní království nevídaných rozměrů s faunou a florou, které lidské oko ještě nespatřilo. Radost ale brzy vystřídají obavy – na ponorku zaútočí neznámý tvor a ona ztratí kontakt s řídicí stanicí. Na záchrannou misi není vyslán nikdo jiný než kapitán Taylor (Jason Statham) – muž s pošramocenou minulostí, zato ale s mimořádnými zkušenostmi s hlubokomořskými ponory. Zachránit členy posádky se sice Taylorovi více méně podaří, spolu s nimi se ale na širé moře vydá nejhorší noční můra všech vodních tvorů. Lov začíná!

Ukázal, že strach a zhnusení jsou dva odlišné pocity.Příběh, který vychází z knižní předlohy Steva Altena, měl původně režírovat Eli Roth (Clown, Piraňa 3D). Naštěstí byl ale nakonec MEG svěřen do rukou Jona Turteltauba, režiséra úspěšných Lovců pokladů, Kokosů na sněhu nebo akčního fantasy snímku Čarodějův učeň. Volba to nebyla rozhodně špatná – Turteltaub předvedl na filmovém plátnu nové prvky žraločího thrilleru. Ukázal, že strach a zhnusení jsou dva odlišné pocity a že krev stříkající všemi směry není zaručený recept na mrazivou podívanou (o čemž Eli Roth natolik přesvědčený nebude).

Ať už se jedná o kreativní kameru, která snímá scénu z různých úhlů pohledu a umně využívá i záběry z pohledu potápěče nebo o příjemným tempem plynoucí, relativně obtížně předpověditelný děj, tvůrci poslali po vlnách australských vod ostatním snaživcům pokoušejícím se natočit úspěšný žraločí horor jasný vzkaz. A to, že takovýto snímek se vyplatí poskládat spíše z dobrých záběrů, působivé hudby, spolehlivé (i když nákladnější) herecké základny, zajímavých fakt a do detailu propracované, velmi autenticky vzhlížející počítačové animace než z ohraných pokusů o likvidaci posedlého krvelačného žraloka, záhad typu „kde se vzal žralok v jezeře“ nebo apokalyptických žraločích tornád.

Přidanou hodnotou k MEGu budiž i poselství, které svou naléhavostí přebíjí i pár zbytečných hollywoodských love story scén, a to, že dvě lidské schopnosti nemají hranic – umění objevovat a schopnost ničit. Turteltaubův MEG rozhodně nezapadne v hlubinách kinematografie a neměl by si jej nechat ujít žádný fanoušek shark movies.
 
 

Megalodon by zajistil obživu mnoha dentistům.

Kdo by si nechtěl v moři zaplavat s takovýmto drobečkem!

Těžko říct, jak moc klidné spaní může Jason Statham mít.