Recenze: Domestik

Každá posedlost má vedlejší účinky. 
 
 
Roman (Jiří Konvalinka) je vrcholový cyklista, který se zotavuje ze zranění za pomoci přísného režimu a tvrdého cvičení. Většinu dne stráví na cyklistickém trenažeru, mezitím co jeho manželka Šarlota (Tereza Hofová) zoufale touží po dítěti. Zatímco Roman pořídí kyslíkový stan a kvůli své největší vášni překročí hranice, jichž se kdysi nechtěl ani dotknout, Šarlota na manžela naléhá a je ochotna podstoupit pro zvýšení plodnosti páru naprosto cokoli. Kam povede společná cesta dvou fanatiků, kteří se rozhodnou, že limity neexistují?

Domestik je debutem scénáristy a režiséra Adama Sedláka, který v roce 2015 získal ocenění za nejlepší nerealizovaný scénář. Poprvé byl snímek uveden na letošním karlovarském filmovém festivalu, kam ho vybrali jako jeden ze dvou českých zástupců do hlavní soutěže.

Po necelých dvou hodinách se divák cítí jako vyčerpaný cyklista nebo zoufalá bulimička.A není se čemu divit. Silnou stránkou Sedlákova snímku nejsou jen dobře napsané dialogy, které „odsýpají“ a děj díky tomu příjemným tempem graduje. Přesvědčivé herecké výkony doplněné o úderné hudební podkreslení utváří dusivou atmosféru a divák se během 117 minut stihne bez problémů ztotožnit s oběma protagonisty. Po necelých dvou hodinách se tedy sice cítí jako vyčerpaný cyklista nebo zoufalá bulimička, ale naprosto to plní účel tvůrců – přenést nás do světa, kde se ze snu stává šílenství, co nejvěrohodněji. To se Domestiku skutečně mimořádně daří.

Sedlákův snímek diváky věrně přenáší do tíživé atmosféry domácnosti Romana a Šarloty, podněcuje je k zamyšlení a ukazuje, jak tenká může být hranice mezi cílevědomostí a posedlostí. Pracuje s na první pohled nenápadnou symbolikou a dovoluje nám popustit uzdu fantazie a interpretovat si některé scény po svém. A to je ve snímku, kde člověk většinu času ztrácí dech, velmi uvolňující.
 
 

Koupit si nové kolo nebo stan?

Koupit si balíček cigaret nebo dudlík?

Stan – nový začátek nebo začátek konce?