Jak se Podraz (ne)povedl.
Atmosféra v poválečném Československu je bujará. Tým basketbalistů pod vedením mladého právníka Franty (Filip Březina) se kvalifikuje na mistrovství Evropy v Ženevě. Mladíci, kterým nikdo nevěří, bydlí v nevěstinci a každý zápas hrají taktikou „dáme co nejvíc košů“. Přesto se jim povede poválečné mistrovství vyhrát a domů se vrací jako hrdinové. Dějovou linkou příběhu se stává vztah Franty a dívky Michelle (Patrycja Volny), kteří se seznámili právě v Ženevě. Stejně jako v Československu, i v jejich vztahu, a vůbec v basketbalovém týmu po „vítězném únoru“ přituhuje a s obtížnými situacemi se jde těžko vyrovnat tak, jako tenkrát v Ženevě.
Režisér Radim Špaček a scénáristé Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda si pro svůj příběh prakticky vykopali osudy československých basketbalistů, kteří jako jediní v celé historii státu dokázali zvítězit na mistrovství Evropy. Z trochu jiného pohledu, ne nepodobnému dokumentárnímu snímku Postavení mimo hru o osudech československých hokejistů, se snaží nahlédnout na situaci po druhé válce, na radost a následnou depresi způsobenou nástupem komunismu.
Vydařila se i spousta záběrů ze hry, kdy kamera sleduje průběh utkání často z první osoby.Ve snímku se toto myslím povedlo, vystihnout atmosféru. Všichni neviděli všechno tak, jak to my vidíme dnes. Krásně to ilustroval jeden z basketbalistů, který byl straníkem, stejně jako funkcionář Hrabal, který neměl charakter na to, aby se vzepřel něčemu, když nemusel. Vydařila se i spousta záběrů ze hry, kdy kamera sleduje průběh utkání často z první osoby. A pochvala bezpochyby patří důkladnosti tvůrců, protože se nebáli najmout zahraniční herce a využít titulky, tudíž veškeré promluvy působí naprosto autenticky. To těší zejména proto, že je iritující, když Brita nebo Němce hrají Češi, jejichž přízvuk okamžitě rozpoznáme, a ten pak kazí celkový dojem.
Bohužel film doplatil na rozkolísanost příběhu, který je na místech dotažený do konce a na některých straší jako oko na punčoše. Nepomáhá tomu ani příliš výrazný hudební doprovod jednotlivých scén, ze všech těch dramatických tónů jde hlava kolem, že bychom snad nakonec ve snímku nechali jen tu českou hymnu.
Ve Zlatém podrazu uvidíme osvědčené herce jako Zdeňka Piškulu, Filipa Březinu, Ondřeje Malého nebo Chantal Poullain. Ale velmi sympatickým výkonem nás potěší i zbytek basketbalového týmu, třeba Jan Mansfeld v roli legendy Iva Mrázka nebo Jiří Roskot, který si zahrál bouřliváka týmu, Emila Jelena.
Zlatý podraz se na aktuální české filmové scéně určitě neztratí, přestože se nedá říct, že je snímek něčím převratným. Má bezpochyby originální námět, co se týče basketbalového prostředí a představuje poměrně zajímavé osudy životů po válce, ale i tak ve výsledku působí podivně a nevyrovnaně. Zajímavé scény proložili tvůrci nenápaditými, ze kterých nás opět vytrhnou některé narážky nebo anekdoty, které se naštěstí podařilo předkládat nenásilně. Celkově ovšem vyznívá takhle velký projekt jako nedostačující světovým měřítkům, po nichž snímek putuje po zlaté střední cestě. Snad je ale Zlatý podraz nadějí, že český film má ještě kde čerpat.
Kdo hlasuje pro zavedení svíčkové jako národního jídla?
Sundejte mu trenýrky klucí!
Z důvodu pádu trakčního vedení přestupte prosím na náhradní autobusovou dopravu.
Zlatý podraz
Zlatý podraz se na aktuální české filmové scéně určitě neztratí, přestože se nedá říct, že je snímek něčím převratným. Má bezpochyby originální námět, co se týče basketbalového prostředí a představuje poměrně zajímavé osudy životů po válce, ale i tak ve výsledku působí podivně a nevyrovnaně. Zajímavé scény proložili tvůrci nenápaditými, ze kterých nás opět vytrhnou některé narážky nebo anekdoty, které se naštěstí podařilo předkládat nenásilně. Celkově ovšem vyznívá takhle velký projekt jako nedostačující světovým měřítkům, po nichž snímek putuje po zlaté střední cestě. Snad je ale Zlatý podraz nadějí, že český film má ještě kde čerpat.
- Hodnocení