Recenze: Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny / Fantastic Beast: The Crimes of Grindelwald

Vítejte zpátky ve světě čar a kouzel.
 
 
Čarodějové i mudlové jsou v ohrožení, když z magického vězení uprchne obávaný černokněžník Gellert Grindelwald. Mladý Albus Brumbál však nezahálí a posílá za ním svého nejvěrnějšího a nejoblíbenějšího bývalého studenta Mloka Scamandera. Ten se tak spolu s Jacobem, Tinou a ostatními ocitá v Paříži. Společně pak za pomoci nových spojenci musí rozkrýt tajemství Credence, po kterém se shání i Grindelwald, a zabránit tak velké nadcházející zkáze.

Tak zní ve zkratce a bez větších spoilerů premisa nového snímku ze světa Harryho Pottera. Režie pokračování Fantastických zvířat se ujal opět David Yates, který se podílel i na jiných Potterovských filmech jako Fénixův řád, Princ dvojí krve, či Relikvie smrti 1 a 2. Je tedy patrné, že si s postavami i celým jejich světem rozumí a umí vytvořit poutavou podívanou, která má většinu času spád a zkrátka baví.

Proč většinu času? Grindelwaldovy zločiny by se totiž daly rozdělit do tří částí: Nejprve tu máme skvělý rozjezd na začátku, který vtáhne do děje. Pak však přichází slabší prostředek, co se trochu bezdůvodně vleče (jako příklad poslouží flashbacky z minulosti, které byť jsou přínosné, tak jsou i příliš táhlé). No a v poslední třetině se potom opět začíná dít něco více podstatného a vyprávění nabírá rychle na obrátkách a přináší nám slibný akční a přitažlivý závěr. Děj je tedy, i když přitažlivý, poněkud nekonzistentní, co se týče tempa vyprávění. Navíc jsme také po příběhové stránce téměř zasypáni fakty, což někomu udělá radost, jiného možná otráví. Na tomto místě je důležité zmínit J. K. Rowling, která pro tuto sérii vytváří scénáře. Všichni víme, že Rowling je nadaná spisovatelka, o tom není sporu, ovšem bohužel jí trochu uniká, že psaní scénáře není totéž, jako psaní knihy. A proto zde nacházíme přehršel informací, které by dobře fungovaly v knize, ve filmu však v takovém množství mohou působit poněkud nepřehledně. Tomu na první pohled nepomáhá ani velké množství postav, z nichž málokterá dostává dostatečný prostor, i když se o to tvůrci snaží.

Velkou výhrou snímku je však v tomto ohledu opravdu silné herecké obsazení. Ze všeho nejdříve je nutné zmínit představitele titulního Grindewalda, kterým je Johnny Depp. Ten podává jeden z nejvýraznějších výkonů a patří bez nadsázky mezi to nejlepší, co můžou Fantastická zvířata nabídnout. Pro Deppa se stalo již příznačným, že hraje všelijaké podivíny a časem začala velká část jeho rolí splývat dohromady, zde však konečně dochází k oživení jeho kariéry. Depp je coby ústřední padouch a jeden z nejstrašnějších černokněžníků přesvědčivý a chladnokrevný, a jeho četné monology jsou zkrátka působivé. Vedle Deppa, nebo spíše proti Deppovi, stojí Eddie Redmayne, coby protagonista této pentalogie. Redmayne podává jako vždy solidní výkon coby rozpačitý Mlok. Tentokráte však dodává i emocionální stránku, která se probouzí v souvislosti s více postavami, a tak se nám za pomoci Redmayna odkrývá něco více o tomto hrdinovi. Vedle něj si pak zopakovali role Katherine Waterston (Tina), Dan Fogler (Jacob), Alison Sudol (Queenie), Zoë Kravitz (Leta Lestrange) a Ezra Miller (Credence), který je vedle Deppa druhým nejvýraznějším aktem. Z nováčků pak v neposlední řadě jistě stojí za zmínku Jude Law ztvárňující mladého Brumbála, oblíbenou to postavu z Harryho Pottera. A Law se této složité úlohy ujal s lehkostí a vhodnou pokorou k předloze. Mezi další novice patří také například Claudia Kim, Callum Turner či William Nadylam.

Z celkového dojmu je patrné, že snímek byl vytvořen především pro ty největší fanoušky Potterovského světa.Z celkového dojmu je patrné, že snímek byl vytvořen především pro ty největší fanoušky Potterovského světa, kteří nebudou mít větší problém, se v ději vyznat. I tuto stránku je důležité brát v potaz i při hodnocení. A jde vskutku o dobrý film, po kinematografické stránce je to velmi kvalitně odvedená práce. Co na ní nejvíce uchvátí je vizuální stránka, která je barevná a takřka fantaskní. Tvůrci si zde při vytváření nových i starých aspektů toho světa opravdu pohráli. Nejde zde pouze o počítačově vytvořené efekty, ale i rekvizitáři si dali záležet, a některé z „fantastických zvířat“ vytvořili i prakticky, což dodává snímku ještě kouzelnější nádech a v některých ohledech připomene takové klasiky jako je třeba Nekonečný příběh.

Grindelwaldovy zločiny jsou v závěru propracovaným snímkem, který určitě stojí za to vidět. I přes propletený a nekonzistentní děj se totiž v jádru nachází další z fantaskních příběhů ze světa čar a kouzel. Deppův Grindelwald i Redmaynův Mlok nás zkrátka vtáhnou do vizuálně propracované podívané, ve které nechybí ani nostalgická návštěva Bradavic. Takový je i neméně důležitý a chytlavý hudební doprovod, o který se jako v předchozím dílu postaral James Newton Howard. To vše vytváří nezapomenutelný zážitek, který si zkrátka užijeme i přes drobné nedostatky.
 
 

To jsou mi ale věci, myslím, že se mi na rukáv chytlo nějaký listí.

Panečku, na to, že vám táhne na 400 vypadáte výtečně!

U Merlinových vousů, ty si opravdu myslíš, že neslyším, jak se za mnou plížíš?