Recenze Řbitov zviřátek: Někdy je smrt lepším řešením, dokazuje snímek inspirovaný Kingovým románem

Příběh, který dodnes děsí i samotného autora. Kam až člověka dožene bolest ze ztráty dítěte?
 
 
Jasona Clarka tentokrát na Řbitov zviřátek. Snímek inspirovaný románem z roku 1983 diváky znovu přivádí do domu uprostřed hlubokých, tajemných lesů, kde za bariérou z klestí a bahna leží hřbitov domácích zvířátek. Místo, kam děti chodí rituálně pohřbívat své mazlíčky, je ale protkáno magií, které se místní báli po celá staletí. Věřili totiž, že tamní krajinu obývá zlý duch zvaný wendigo, kanibalistický zlověstný tvor, jenž údajně obýval oblast Velkých jezer a lesů podél severovýchodního pobřeží Kanady a USA.

Tedy zřejmě až na jedinou výjimkou, kterou je doktor Louis Creed (Jason Clarke), jenž se svou manželkou (Amy Seimetz) a dvěma dětmi s klidem zabydluje v domě nacházejícím se poblíž lesa a rušné silnice, kde řidiči kamionů zapomínají na existenci brzdového pedálu.

Když se tento fakt stane jednoho dne osudným jejich kocourovi Churchovi, poradí Louisovi soused Jud (John Lithgow), aby zvíře pohřbil na mýtickém místě za hřbitovem mazlíčků, které ovládají tajemné síly. Lékař, který se narozdíl od své traumatizované manželky staví k tematice smrti pragmaticky, je pak o to více překvapen, když se druhého dne kocour doma zjeví a tváří se, jako by se nic nestalo.

Dokáže si zlomený otec včas uvědomit, že i smrt dítěte je někdy tím lepším řešením?Ani zjištění, že kocour, který okusil zmrtvýchvstání, není stejný, jako býval a chová se agresivně, však ani v kombinaci s varováním souseda nebo ducha mrtvého pacienta Louise neodradí od toho, aby si s entitami žijícími za kopcem zahrál znovu. Podobně tragická smrt jako chlupatého kocoura totiž potká i jeho milovanou dceru Ellie (Alyssa Brooke Levine). Dokáže si zlomený otec včas uvědomit, že i smrt dítěte je někdy tím lepším řešením?

Adaptace románu, který se King z pochopitelných důvodů roky zdráhal vydat, přitom není prvním pokusem o to, zobrazit Řbitov zviřátek na filmovém plátně. Poprvé se o to v roce 1989 pokusila režisérka Mary Lambert, kterou ze scenáristického křesla jistil sám Stephen King. Její pokus o to, navázat na vcelku úspěšný horor a zrežírovat o tři roky později i pokračování ale tak úplně nevyšel – a King se od Řbitova domácích zviřátek 2 naprosto distancoval.

Třetí pokus o vystihnutí atmosféry knižní předlohy a přenesení děsu do kinosálů si však mistr hororu pochvaloval. Režisérská dvojice, Kevin Kölsch a Dennis Widmyer, si sice původní Kingův příběh ohnula podle svých potřeb (v knižním Řbitovu zviřátek kupříkladu zemře Louisův syn Gage), podařilo se jí však stvořit vizuálně poutavou, pochmurnou podívanou. Hudba pracující s kombinací hlubokých a vrzavých melodií, jimiž nervovou soustavu diváků zatíží proslulý Christopher Young, děsivý zážitek ještě mnohonásobně umocňuje.

Jason Clarke navíc v roli skeptika a realisty zničeného dceřinou smrtí působí nesmírně přesvědčivě a stejně tak člověk zhltne i děsivé historky souseda Johna Lithgowa. Jediné, co snímku může ve finále ubrat na atraktivitě, je zakončení, jež se výrazně liší od knižní předlohy a které může být pro mnoho hororových nadšenců tak trochu pěst na oko.

Oproti snímku TO, hororové jedničce z roku 2017, filmu Kölsche a Widmyera schází jakési “kingovské pointování”, které si naproti tomu Andy Muschietti osvojil téměř ukázkově. Kouzlo, gradace a pointování se tak v druhé polovině snímku bohužel ztrácí. Na druhou stranu, ačkoli mírně zrychlené vyprávění mnohé pravděpodobně zklame, konec, který pro diváky režiséři a scenárista Jeff Buhler přichystali, zafunguje jako terapie šokem i v tom nejhlučnějším kinosálu a přivede do němoty i ty, kteří zarývali sousedům nehty do sedačky a křičeli na Jasona Clarkea, aby si šel léčit své zlomené srdce do světa živých.
 

Tajemné místo, kam chodí místní děti pohřbívat své mazlíčky.

 

Rodinná idylka? V adaptacích Kingových románů sotva.

 

Řekla jsem, že chci Whiskas!

 

75%

Řbitov zviřátek / Pet Sematary

Oproti snímku TO, hororové jedničce z roku 2017, filmu Kölsche a Widmyera schází jakési "kingovské pointování", které si naproti tomu Andy Muschietti osvojil téměř ukázkově. Kouzlo, gradace a pointování se tak v druhé polovině snímku bohužel ztrácí. Na druhou stranu, ačkoli mírně zrychlené vyprávění mnohé pravděpodobně zklame, konec, který pro diváky režiséři a scenárista Jeff Buhler přichystali, zafunguje jako terapie šokem i v tom nejhlučnějším kinosálu a přivede do němoty i ty, kteří zarývali sousedům nehty do sedačky a křičeli na Jasona Clarkea, aby si šel léčit své zlomené srdce do světa živých.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací