Maniak / Maniac – recenze

Nechte zabijáka, ať vás provede svým světem.

 

Původní thriller Maniak z roku 1980 nedá lidem doposud spát, takže remake, který přinese bezesné noci nové generaci, se zdá být rozumnou investicí. Režisér Franck Khalfoun sice před novou verzí příběhu sériového vraha natočil jenom dva filmy, ale ve vyzkoušené látce má skvělý podklad… Vražedná kariéra Franka Zita (Elijah Wood) doprovázená temnou hudbou je naturalisticky brutální, realistická a především uvěřitelná ve svých kořenech traumatu a schizofrenie. Starý dobrý Elijah nastavuje lidem neviňoučkou tvář a jeho hlas se umí hbitě přesouvat mezi „stydlivým“ a nepřirozeně zdvořilým mužem všedního dne a duševně nemocným člověkem trpícím bludy.

Hlas je ve filmu skutečně důležitý, jelikož kromě některých vzpomínek a představ je většina snímku líčena skvělou kamerou z pohledu zabijákových očí. Sugestivní perspektiva seznamuje psychicky normálního diváka s dalšími oběťmi Frankových vražd, se světem jeho obsesí… A s jeho rodící se podivnou láskou.

Do šílencova života totiž vstupuje umělkyně Anna, již ztvárnila Nora Arnezeder, čistá duše myslící si, že objevila sobě podobného. “Romance” nemůže být nikdy zákonitě normální, ale při srovnání s Frankovým vztahem k jiným ženám jde o zkušenost sice nejednoznačnou, ale určitě překvapivou. Sympatičnost Arnezedez tomu velmi napomáhá.

Obsahově je bohužel thriller překvapivě prázdný a ve sledu jednotlivých vražd se, cynicky řečeno, za chvíli nutně opakuje v tom, co máme očekávat a protože v detailu vražedného hnusu nepolevuje, ztrácí necenzurované násilí smysl. Jelikož jsme nuceni pronikat do vražednické mysli, máme jen hodně nepřímo naznačený kontrast každodenního života a nejsme si jisti, jestli se nedíváme okamžiky spíš na psychiatrickou studii než na perverzní zábavu (těžko říct, do jaké míry to samotné lze označit za plus). Závěrečná halucinace přesně ukazuje, jak se koncentrovaná hrůza mění v rozbředlou kaši. Tak si na ni klidně pochutnejte, ale nebuďte překvapeni zažívacími potížemi. Někdy doslova.

“Kdo to vstoupil do mé živnosti?”

Vlasy nikdy nenajdou u zbytku těla…

Ano, milé děti, to je Huck Finn nebo Frodo Pytlík.

0%

Obsahově je bohužel thriller překvapivě prázdný a ve sledu jednotlivých vražd se, cynicky řečeno, za chvíli nutně opakuje v tom, co máme očekávat a protože v detailu vražedného hnusu nepolevuje, ztrácí necenzurované násilí smysl.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací