[singlepic id=3340 w=200 h=200 float=left] Staří chtějí peníze, mladí zase radost.
Může to znít, že se Francouzi inspirovali u Britů třináct let starou Bílou vdovou, ale jejich Hašišbába je nezaměnitelná. Samotná první scéna po retrospektivním úvodu vás přesvědčí o dvou věcech: za prvé, titulní postava Paulette (Bernardette Lafont) je tvrdá rasistka a za druhé, čeká nás hodina a půl se skvělou legrací! Tedy, právě v úvodu se setkáme se zvláštně podanou vzpomínkou na smrt Paulettina manžela svědčící o tom, že čtyři autoři scénáře lehce vařili z vody (ale zato šikovně), než se dostali k jádru příběhového pudla.
Motiv důchodce na cestě zločinu samozřejmě doprovází snadno domyslitelné okamžiky nedůvěry / překvapení / nedorozumění, ale zbytek pohodově plyne. Nejen kvůli humoru, nýbrž i díky částečně smysluplnému příběhu ženy snažící se v životě opět postavit na vlastní nohy.
Paulettin život okořeňují lidsky poněkud příjemnější postavy jako její černošský zeť Ousmane (Jean-Baptiste Anoumon), míšenecký vnuk Léo (Ismaël Dramé) a její známé, které se do děje zapojí víc, než by se mohlo zprvu zdát. Jedině postavy kriminálníků jsou přehlédnutelné. Ne, že by spodina potřebovala hloubku.
Nebudeme si nic namlouvat. Osnova příběhu neexperimentuje s ohromujícími zvraty, nýbrž řekněme s dobrou prezentací jinak prostých nápadů (typu Paulettina vylepšováku v nezákonné činnosti). Humor, ať už situační, nebo konverzační, vám dovolí odpočívat a za chvilku vůbec nevnímat čas.
K jakému poznání nakonec hlavní postava dojde, to je od začátku jasné. Právě proto je fajn, když se u něčeho tak dobře bavíme, až zapomeneme očekávat, kdy se to a to stane. Navíc se k tomu určitě se vzpomínkami vyvolávajícími široký úsměv ještě párkrát vrátíme.
Když jsem byl opilý, dělal jsem chyby.
[singlepic id=3339 w=400 h=300 float=center]
Kouzelná babička a černokněžný dědeček.
[singlepic id=3337 w=400 h=300 float=center]
„Nesmím zklamat ty, kteří jsou na mně „závislí“.
[singlepic id=3331 w=400 h=300 float=center]
K jakému poznání nakonec hlavní postava dojde, to je od začátku jasné. Právě proto je fajn, když se u něčeho tak dobře bavíme, až zapomeneme očekávat, kdy se to a to stane. Navíc se k tomu určitě se vzpomínkami vyvolávajícími široký úsměv ještě párkrát vrátíme.