Recenze filmů

Místnost sebevrahů / Sala somobójców – recenze


Neplést si s pokojem pro životní optimisty o patro níže.

Máte rádi internet? Patrně ano – obsahuje přece například ty nejlepší filmové recenze a články, které můžete v médiích najít. Jenže  svým univerzálním záběrem také poskytuje prostor pro ty absolutně nejbizarnější a nejvýstřednější projevy lidské psýchy. V lepším případě z toho může vzniknout roztomilá subkultura. Místnost sebevrahů ukazuje situaci, kdy se někdo může na webu nakazit smrtelným myšlenkovým virem.

V polském snímku Jana Komasy začíná mladý Dominik (Jakub Gierszala) jako mladík s naznačenými svéráznými emo sklony, ale po určitých nepříjemných zážitcích se čím dál tím víc uvrtává do světa sítě, konkrétně do „Místnosti sebevrahů“, kterou vede mnohem labilnější Sylwia (Roma Gasiorowska). Chlapec se nejen čím dál tím víc podobá svým novým přátelům, ale v konečném důsledku je ještě překonává. Tlustou čarou je zde podtrhována vina Dominikových rodičů (Agata Kulesza a Krzysztof Pieczynski) jakožto nevšímavých a netečných kariéristů, kteří svého syna na začátku odbývají a na konci se diví… Tohle ponaučení je zjevné jako opilý nosorožec a možná až moc vtloukáno do divákovy hlavy, ale obecně se strefuje do černého.

Ve snímcích ilustrujících sociální problémy není většinou cílem poskytnout postavě specifickou povahu, zvlášť, když je to postava patologicky introvertní, takže i Dominik je především varováním pro mladé lidi, co se z nich může  stát díky závislosti na uměle zprostředkovaných anonymních přátelstvích a jejich rodiče, jak jsem již uvedl, zde mohou spatřit ošklivou karikaturu vlastních tváří. Jedinou rozhodně pozitivní postavou tu je kompetentní psychiatr, na jehož rady nikdo nedá.

Animovaná část snímku odehrávající se v „místnosti“ navozuje atmosféru představivosti, do níž někteří vášniví uživatelé internetu chtějí unikat, ale nemůže skrýt jistou znepokojivost vycházející z téhož. Rozhodně však dává smysl vzhledem k citové deprivaci vládnoucí ve skutečnosti. Z virtuálního i reálného světa se stává drsný horor, jelikož z obojího se pro některé lidi vytrácí substance. Zbavování se svého nepokoje možností vystrašit ostatní, případně zažívání intenzivní bolesti a fixací na smrt  může sice souviset s přecitlivělostí, ovšem vzhledem k možnostem každého z nás na světové síti to také nastoluje otázku – jak moc dnešní doba nevědomky pěstuje duševní nemoci?

Ve filmové verzi to vše nejspíš vyzní přespříliš explicitně a člověk si může připadat jako masochista, že vůbec zůstává v sále. Místnost sebevrahů zjevně používá nutnou filmovou zkratku, aby zkoncentrovala svůj „driják“ a právě proto není lehko stravitelná. Zprostředkovává cestu, za níž lidé do určité míry nesou zodpovědnost, ale přesto bych nikomu nepřál po ní cestovat.
 
 

Už i ta socha se kouká traumatizovaně.


 
 

Až se seznámíte s místní partou, už nikdy nebudete pomlouvat hráče onlineovek.


 
 

„Tak ještě 11 hodin a pak na kutě.“


 
 

Shrnutí

Ve filmové verzi to vše nejspíš vyzní přespříliš explicitně a člověk si může připadat jako masochista, že vůbec zůstává v sále. Místnost sebevrahů zjevně používá nutnou filmovou zkratku, aby zkoncentrovala svůj "driják" a právě proto není lehko stravitelná. Zprostředkovává cestu, za níž lidé do určité míry nesou zodpovědnost, ale přesto bych nikomu nepřál po ní cestovat.

Hodnocení 70%
Hodnocení čtenářů
98 % dle 3 čtenářů
98

Napsat komentář