Příběh mého syna / Venuto al mondo – recenze

[singlepic id=3681 w=200 h=200 float=left] Jak se v Bosně narodil jeden Ital.

 

Režisér Sergio Castellitto nemá nouzi o náměty a scénáře pro své filmy. Stejně jako jeho manželka Margaret Mazzantini se nemusí obávat, že by příběhy z jejích knih nikdo nechtěl zpracovat. Naštěstí jsou oba natolik schopní, aby se nemohlo říct, že veškerý nepotismus je špatný. Pokud přece jen dojde na nějaké nedostatky, napraví je špičkové obsazení.

Příběh mého syna totiž za všech okolností drží nad vodou zamilovaný a později sezdaný pár Gemma (Penélope Cruz) a Diego (Emile Hirsch). O to je trochu škoda, že z logických příběhových důvodů musíme žít s vědomím, že se Hirschova postava nedožije přítomnosti, kde jej supluje navztekaný synek Pietro, kterého hraje režisérův syn sdílící jméno se svou postavou. Tenhle případ nepotismu je už trochu kontraproduktivní, jelikož Gemmin potomek je až neúměrně otravný a možná si budeme spíš přát, aby ho Gemma zfackovala, než aby se s matkou usmířil. Ale což, jsou to Italové a mají právo na trochu domácí agresivity.

Oč je zdlouhavější a na postavy chudší nostalgická přítomnost, tím víc si užijeme události odehrávající se v minulosti, kdy už postavy driftovaly mezi Itálií a Bosnou směřující do jugoslávské války. Je tedy jednoznačné, které z období je lepší, ale jejich samotné střídání provází film poeticky a obě linie se skládají z mistrovských záběrů. Celý příběh o snaze získání potomka klidně i neobvyklými prostředky není samozřejmě neznámý, ale je vylíčen natolik upřímně, že nevypadá vysloveně  „soapoperově“ a podařilo se ho navázat na období koncentrované nenávisti války.

Kromě Cruz a Hirsche jsou sympatičtí i někteří vedlejší herci – jmenovitě Sadnan Haskovic a Saadet Aksoy. Překvapivě jsem i tady objevil vzdálené spojení, jež ocení příznivci sci-fi, jelikož v méně významné úloze se objevuje i chorvatská herečka Mira Furlan známá mezi fanoušky Baylonu 5. Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem ji nepoznal bez minbarského kostěného hřebenu.

Tak si běžte zaplakat z lásky, krutosti i z rodinného sentimentu.

Pomalu sváděná přes balkánskou literaturu.

[singlepic id=3689 w=400 h=300 float=center]

Nevím, jestli ta restaurace teď ještě stojí…

[singlepic id=3683 w=400 h=300 float=center]

Jen málokdo ví, jak komplikovaný porod to byl. O zplození nemluvě.

[singlepic id=3686 w=400 h=300 float=center]

0%

Tak si běžte zaplakat z lásky, krutosti i z rodinného sentimentu.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací