Recenze filmů

Mizející vlny / Vanishing waves (Aurora) – recenze


Vědci se konečně rozhodli pochopit ženský mozek. Objevili v něm sex.

 

„Erotický sci-fi film“, to zní jako něco, na co se můžete podívat na conu, když jste se drželi na místě až do hluboké noci při poslouchání přednášek, jak přesně ztratil kapitán Picard vlasy a všichni nezletilí jsou mezitím na přednáškách o zfilmování knižních řad pro mládež. Tak o takovou oddechovku se nejedná. Režisérku Kristinu Buozyte zajímá hlavně výtvarná podmanivost komatózních snů se smyslností, která učaruje mladému experimentátorovi Lukasovi (Marius Jampolskis). Skoro se mu nedivím, že svým nadřízeným neoznamuje skutečné zážitky z pokusu a nadále spojuje příjemné s (ne)užitečným. Spíš ve mně údiv vzbuzuje fakt, že zrovna tento film vyhrál Cenu pro nejlepší evropský fantastický snímek roku 2012 a vážně bych chtěl vidět další kandidáty.

V mozku nešťastné Aurory (Jurga Jutaite) se toho mnoho imaginativního nenachází. Chápu, že komorní litevská science fiction si nemůže zrovna dovolit nějaké zhmotnění Dalího obrazů, ale odrbaná chaloupka, nevšední efekty Slunce a masivní „grupáč“ nevystačí na víc než na něco mezi banální noční můrou a zmatenou snahou si vzpomenout, co jsme všechno dělali na posledním mejdanu. Útržkovitost Aurořiných vzpomínek a představ má sice přidat na kouzlu vyprávění, ale ve výsledku diváka nutí čekat, jestli ten následující segment nebude o něco obsažnější.

Místo obsahu se film snaží dávat důraz spíš na kontakt. Jenže kontakt mezi kým? Lukas je ve svém skutečném životě spíš suchar. Skutečné naplnění zřejmě nachází až ve spojení s Aurorou a uvolněná milostná energie na něj má ve společnosti zhoubný vliv (v klíčových scénách to snadno zavání parodií). Jelikož Aurora nemůže být skutečnou postavou, zůstává on jediným protagonistou, jehož činy ovšem zase definuje kontakt se světem roztříštěných myšlenek. Vypadá to, že se pohybujeme v kruhu…

Teprve poslední obrazy poskytují dramatu lehké rozhřešení, protože až v tu chvíli se Lukas s Aurorou mohou dorozumět smysluplně, i když nám to je v tu chvíli už ukradené. Bez děje nebo aspoň přízemního vzrušení z té erotiky vyvolá film v našem mozku jen slabé vlny a ty vskutku brzy zmizí.
 
 

 Holky se špatně fungujícím mozkem bývají nejveselejší.


 
 

„Co bych neudělal pro vědu.“


 
 

Tohle s vaším domem udělají několikadenní bezuzdné orgie.


 
 

Shrnutí

Teprve poslední obrazy poskytují dramatu lehké rozhřešení, protože až v tu chvíli se Lukas s Aurorou mohou dorozumět smysluplně, i když nám to je v tu chvíli už ukradené. Bez děje nebo aspoň přízemního vzrušení z té erotiky vyvolá film v našem mozku jen slabé vlny a ty vskutku brzy zmizí.

Hodnocení 55%
Hodnocení čtenářů
100 % dle 1 čtenářů
100


Napsat komentář