Recenze filmů

Líbánky – recenze


Neskončí vše svatební nocí?

 

Bývaly časy, kdy za sebou Jan Hřebejk a Petr Jarchovský nezanechali jediný přešlap. Příležitostně vybavena náměty od Petra Šabacha, natočila spolu tato dvojice několik nezapomenutelných hořkosladkých historických komedií. Potíže začaly patrně s filmem Horem pádem, kdy se Jarchovský začal propůjčovat ke kritizování každého možného neduhu současné společnosti a Hřebejkovi z pozice režiséra čím dál tím míň záleželo na příběhu a postavách. Svého dvorního scénáristu opustil pouze, aby společně s Michalem Vieweghem dal dohromady Svatou čtveřici, která film připomínala opravdu jen z velké dálky a postaral se také o adaptaci divadelní hry Odpad, město, smrt. Hned jsem si připomenul, jak nesnáším moderní divadlo…

Této krátké pauze předcházel ještě jeden tvůrčí obrat, zaměřený speciálně na drastickou minulost hlavních hrdinů, která je náhle opět dostihne. Díly této neoficiální série jsou Kawasakiho růže, Nevinnost a nyní nově i Líbánky. Bohužel, závěr neoficiální trilogie opět klopýtá a upozorňuje nás na to, že své nejlepší dny mají tvůrci dávno za sebou…

Film si po právu z MFF v Karlových Varech odnesl cenu za svou režii. Ztvárnění svatby a následující oslavy s přesahem do dalšího dne si zakládá na propojení krajiny, davových scén a momentů soustředěných na hlavní postavy, mezi nimiž plynule přechází a spoléhá se na zručnou kameru Martina Štrby zachycující čistý, přehledný obraz. Po této stránce se Hřebejkův ultrarealistický styl osvědčuje, ale už nejde tolik dohromady s pomalu osvětlovaným dějem.

Anna Geislerová a Stanislav Majer jakožto ústřední dvojice příběhu odvádějí slušnou práci.Anna Geislerová a Stanislav Majer jakožto ústřední dvojice příběhu odvádějí slušnou práci, ale to je znát až ke konci snímku, kdy musejí svým hrdinům dát volný průchod emocím. Nejzajímavějším z herců je asi Jiří Černý, jenž představuje tajemného hosta na svatbě, k němuž se nikdo nechce znát. Postava bohužel přichází o svou účinnost nejdřív právě proto, jak je izolovaná od všeho okolního dění a poté začíná být až příliš snadné domyslet si důvod její přítomnosti. Velké odhalení se nakonec uskuteční pouze přes srdcervoucí dialog, nebo spíš monolog a otevírá prostor k dramatickým charakterovým momentům, jež měly přijít daleko dřív, aby se zúčastnění s jejich významem mohli poprat déle.

Až teprve dramatické finále se konečně přibližuje něčemu, co se dá nazvat uměleckým náhledem. Zkrátka proto, že popisovaný děs z minulosti konečně doopravdy prožívá a nemluví jen o něm. Z části o tu sílu poslední výpovědi však možná přijdeme, jelikož podle některých zpráv, budou jisté drsné flashbacky z konečné verze snímku vypuštěny.

I když si cením snahy o zpracování palčivých témat a nepříjemných událostí vycházejících ze skutečnosti, lidé by si je určitě lépe zapamatovali, kdyby nebyly omezeny skoro jen na dva rozhovory a intenzivní surové chvilky v přítomnosti…

Mohlo by se něco pokazit?

Co se kdesi vzadu krčí za chlapa?

„Vypadáte nespokojeně, done Radime.“

Shrnutí

I když si cením snahy o zpracování palčivých témat a zpracování nepříjemných událostí vycházejících ze skutečnosti, lidé by si je určitě lépe zapamatovali, kdyby nebyly omezeny skoro jen na dva rozhovory a intenzivní surové chvilky v přítomnosti…

Hodnocení 50%
Hodnocení čtenářů
9 % dle 11 čtenářů
9

Napsat komentář