Recenze filmů

Omar – recenze


Bojovník za svobodu má také soukromý život.  

 

Palestinský režisér Hany Abu-Assad se nepustil do ničeho pořádně kontroverzního již osm let, konkrétně od doby, kdy natočil film o sebevražedných atentátnících ve své zemi – Ráj hned. Novinkou s názvem Omar se přinejmenším vrací do světa odboje proti Izraeli a opět nám předkládá nejednoduchý život jednotlivých Palestinců, pro něž je terorismus a záškodnická činnost věcí cti.

Je jasné, proč obyčejní lidé, zastupovaní v příběhu třemi muži a jednou ženou, zoufale chtějí změnit svoji situaci. Omar (Adam Bakri) riskuje často zastřelení, když musí překonávat zeď oddělující palestinské komunity. Jedině tak se může setkat se svojí milovanou Nadjou (Leem Lubany) a okupační správa jemu a jeho přátelům ustavičně šlape na paty. Příběh je dostatečně zaměřený na jednotlivce, abychom se mohli oprostit od ideologií. Skutečně tu máme specifické odbojáře na jedné straně a příležitostně šikanující izraelské vojáky na straně druhé. Obě skupiny umí být mimořádně brutální ke svým protivníkům a obě si žádají poslušnost od „pěšáků v poli“ typu Omara, přičemž bohatě využívají slibů a výhrůžek.

Ale čistě osobní zájmy jsou také různé, proto se Omar zaplétá do intrik i mezi svými spolubojovníky – Nadjiným bratrem Tarekem (Lyad Hoorani) a Amjadem (Samer Bisharat). Musíme mu tak trochu fandit prostě proto, že jeho pozice je nejméně snadná, kříží se na ní dilemata. Rozhodnutí se nedělají snadno, ale právě teď mohou rozhodnout o životě jich všech. Režisér dle vlastních slov nechce nikoho hodnotit a daří se mu to, aniž by působil amorálně. Nejen proto, že každý umí být hajzl, nýbrž i díky tomu, jak každý má důvod právě ke svému chování.

Dialogy, stejně jako všechno ostatní, zachovávají realistickou jednoduchost.Jak si tedy můžete domyslet, příběh si zakládá na motivech hrdinů (respektive, někdy i jejich nejasností) a k tomu nutně nepotřebuje exotické dějiště. Vztahy mezi ústřední čtveřicí jsou přehledně ukazovány a vyvíjejí se na městských uličkách, každodenních scénách v domácnosti a v liduprázdných koutech, kde mohou být probírány tajné plány. Na síle to neubírá občasným honičkám a scénám v temném vězení pomalu dusícím v člověku naději. Dialogy, stejně jako všechno ostatní, zachovávají realistickou jednoduchost. V tomto případě to činí pochybné hrdiny sympatickými, stejně jako Assadovo rozhodnutí obejít se bez profesionálních herců.

Na světě jsou kraje bezproblémové a kraje neustále zmítané utrpením. Okupované země typu Palestiny nepatří jednoznačně ani k jedné skupině, protože tam vládne hlavně dlouhodobá bezvýchodnost, jak to vyjadřuje i konec Omara. Je načase, abychom se víc poučili o tamějším smýšlení a okolnostech, které jej vypěstovaly.

Politika na Západním břehu zajistila teroristům ranní tělocvik.

Takhle to vypadá, dokud nic neprovedl.

Pro lásku i přes izraelskou zeď skočí.

Shrnutí

Na světě jsou kraje bezproblémové a kraje neustále zmítané utrpením. Okupované země typu Palestiny nepatří jednoznačně ani k jedné skupině, protože tam vládne hlavně dlouhodobá bezvýchodnost, jak to vyjadřuje i konec Omara. Je načase, abychom se víc poučili o tamějším smýšlení a okolnostech, které jej vypěstovaly.

Hodnocení 70%
Hodnocení čtenářů
0 % dle 0 čtenářů
0

Napsat komentář