Režisér a kameraman F. A. Brabec podporuje mladé talenty

V Paláci knih Luxor na Václavské náměstí proběhl křest knihy Osm světů teprve třináctileté autorky.
 

 
Ve čtvrtek 17. října 2013 se uskutečnil v Paláci knih Luxor na Václavské náměstí tak trochu netradiční křest. Červenou malinovkou na cestu mezi dychtivé čtenáře s velkou pompou vyprovodil knihu Osm světů uznávaný režisér a kameraman František Antonín Brabec. Ptáte se, co bylo na křtu neobvyklé a proč byl zvolen nealkoholický nápoj? Odpověď je velmi jednoduchá. Autorce sci-fi povídky je pouhých třináct let.

Marcela Remeňová, studentka Gymnázia Jana Nerudy v Praze působí velmi milým a vyspělým dojmem a jakmile uslyšíte, jak profesionálně svoji knihu představuje, je vám hned jasné, že tato mladá dáma je výjimečná a má před sebou skvělou budoucnost. Kromě mladinké autorky a váženého F. A. Brabce se slavnosti zúčastnil i talentovaný ilustrátor Milan Galia. Jak to na akci vypadalo, se můžete již tradičně podívat v našem FB albu.

 

Máte-li chuť a jste zvědaví, můžete se začíst do ukázky z knihy Osm světů Marcely Remeňové, jež vychází pod hlavičkou vydavatelství Mladá fronta a.s.:

CWS

„Vidím to!“ vykřikla Fany najednou a v dlani začala vytvářet Parvamundus. Vykašlala jsem se na to, jestli mě je slyšet nebo ne, nebo jestli se vyválím v hlíně, když zakopnu, a sprintovala k ní. Těsně předtím, než Parvamundus vyhodila do vzduchu, jsem vyskočila a strhla ji k zemi. Překvapeně vyjekla a Parvamundus se rozplynul jako pára nad hrncem. Otočila jsem ji na záda, posadila se na ni, že stěží dýchala, a drtivým stiskem jsem jí přitiskla ruce do trávy. Vzhlédla jsem a hledala Sida. Už i já jsem měla celkem dobrý výhled na šest podstavců s barevnými tlačítky. Sid byl ale několik metrů za Benem, který už málem sahal na modré tlačítko. Sid proto podnikl poslední zoufalý pokus – vytáhl nůž a hodil ho po podstavci.

Vítej v rodině

„Tady ty bydlíš?“ zeptal se Thomas ohromeně a vykulil oči na mrakodrap se střešním bytem. „Ano,“ odpověděl jsem a neubránil se úsměvu.

„Hm, je vidět, že vyděláváš hodně,“ řekl Thomas uznale. Vyběhl jsem z auta a zamířil ke dveřím. Přivítala mě vysoká sexy blondýna, s krásnýma modrýma očima, v upnutém tričku se širokým výstřihem – moje sekretářka

Angelika. Bohužel, Angelika je robot – lidé jsou hrozně nespolehliví. „Dobrý večer, Harry,“ řekla s úsměvem. „Hele, Angel, teď tady asi dlouho nebudu, nějakou dobu budu bydlet jinde. Občas se stavím, podívat se sem, možná zase někdy přijedu natrvalo. Jdu si jen pro pár věcí. Uklízej mi v bytě a nikoho nepouštěj nahoru.“

„Jistě, Harry,“ přikývla zase s úsměvem. Tohle bylo na ní nejlepší – na nic se nevyptávala, nepoháněla ji zvědavost jako normální lidi.

 

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací