V nitru Llewyna Davise / Inside Llewyn Davis – recenze

„Co vlastně hraješ za hudbu? Folk? Já myslel, že jsi říkal, že jsi muzikant.“
 
 
Nejnovější hudební drama bratří Coenů nás seznamuje s Llewynem Davisem (Oscar Isaac), který se snaží prorazit jako folkový zpěvák na newyorské hudební scéně roku 1961. Jeho prozatím neúspěšné snažení mu přineslo přespávání na gaučích u kamarádů, věčně prázdnou peněženku a kopu malérů.

Llewyn Davis je svým způsobem nezodpovědným, i když talentovaným snílkem, který parazituje na dobrotě druhých, protože je pod jeho úroveň živit se něčím jiným než jeho milovanou hudbou a tím pádem pouze, dle jeho slov, existovat. Že touto životní filosofií ubližuje nejen svým nejbližším, nijak zvlášť neřeší a ocitá se v začarovaném kruhu. Na jednu stranu mu musíme fandit a doufáme, že se na něho usměje štěstí a stane se velkou hvězdou, ale přitom nám bude v hlavě hlodat červíček, zda si to skutečně zaslouží. A v některých momentech budeme bezesporu Davise chtít výchovně profackovat.

Celý snímek vyniká povedenou pochmurnou atmosférou.Celý snímek vyniká povedenou pochmurnou atmosférou plnou ledového sněhu, deště a mrazivého větru. Skličující náladu podtrhuje i niterný a svým způsobem minimalistický a nezúčastněný herecký výkon Oscara Isaaca. Větší emoce se na plátně objevují, jakmile Davis popadne kytaru a začne zpívat. Jednotlivé folkové písně a celkový hudební doprovod patří k perlám V nitru Llewyna Davise. Všem folkovým fandům rozhodně nesmí v audiotéce chybět soundtrack.

I když je vidět, že si bratři Ethan Coen a Joel Coen se snímkem vyhráli, může se stát, že budeme mít problém do nitra Llewyna Davise proniknout. Možná je to tím, že je to takový „parchant“ nebo ne zrovna dvakrát závratným tempem, i přesto je film neskutečně poetickým dílkem, který v nás vyvolá silné pozitivní i negativní citové reakce.
 

Komu dnes znepříjemním život?


 

Utíkej, kočičko a neotáčej se.


 

Justin Timberlake se rozhodl na chvíli změnit hudební styl.


 

70%

V nitru Llewyna Davise / Inside Llewyn Davis

I když je vidět, že si bratři Ethan Coen a Joel Coen se snímkem vyhráli, může se stát, že budeme mít problém do nitra Llewyna Davise proniknout. Možná je to tím, že je to takový „parchant“ nebo ne zrovna dvakrát závratným tempem, i přesto je film neskutečně poetickým dílkem, který v nás vyvolá silné pozitivní i negativní citové reakce.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací