Rozhovory

Rozhovor s Judit Bárdos, hvězdou filmu Fair Play


Tisková konference a novinářská projekce snímku Fair Play proběhla s velkým předstihem.

Necelých čtrnáct dnů po skončení olympiády v Soči vstoupí do kin české drama Fair Play odehrávající se v 80. letech v Československu. Mladá a talentovaná sprinterka Anna (Judit Bárdos) pilně trénuje a doufá, že se kvalifikuje na blížící se olympijské hry. Její maminka (Aňa Geislerová) a trenér (Roman Luknár) ji chtějí na závody za velkou louží protlačit za každou cenu, i když každého z nich pohání velmi odlišná motivace. Lásku ke sportu a sportovním výkonům komplikuje nejen podávání anabolických steroidů, ale i strasti tehdejšího režimu.

Oficiální premiéra filmu je sice stanovena až na 6. března 2014, ale novinářská projekce s tiskovou konferencí už úspěšně proběhla v multikině CineStar Anděl. K červeno-bíle prostřenému stolu mimo jiné zasedla režisérka Andrea Sedláčková, herci Ondřej Novák, Ondřej Malý, Judit Bárdos a Aňa Geislerová, zpěvák a skladatel Miroslav Žbirka, historik Vít Poláček a bývalý ředitel Antidopingového výboru ČR Jaroslav Nekola. Jak to na tiskové konferenci vypadalo, se můžete podívat v naší fotogalerii na FB profilu.

Představitelka hlavní role, půvabná slovenská herečka maďarského původu Judit Bárdos nám věnovala několik minut svého času a zodpověděla nám sérii otázek.

Judit Bárdos

Červený koberec: Dobrý den, mohla byste čtenářům přiblížit ve stručnosti vaši postavu Annu.

Judit Bárdos: Anna je mladá atletka, která dělá běh na 200 m a je v tom velmi dobrá, velmi talentovaná, mladá, což je velmi pozitivní, že už jako mladý člověk je velmi talentovaná, tak se dostane do Střediska vrcholového sportu. Tam podepíše smlouvu, podle které jí dají jisté látky, které mají být podpůrné pro běhání a poví ji, že to vlastně všichni berou a všichni to musí dělat. Tím že to podepsala, tak to musí brát. Později přijde na to, co to vlastně je… Nechci prozrazovat celé. Ona se v tom jejím věku dokáže velmi dospěle zachovat, tak i trochu hrdinsky, takže je to pro mě takový správný člověk.

Červený koberec: Souhlasíte se sloganem filmu Fair Play „Jsou hranice, za které se nejde.“?

Judit Bárdos: Ano. Sedí to tam.

Červený koberec: Kdybyste se ve skutečnosti ocitla vy v roli vaší maminky Ireny, kterou hrála Aňa Geislerová, nutila byste svoji dceru brát anabolika nebo byste byla zásadně proti?

Judit Bárdos: To je velmi těžká otázka, já jsem v té době nežila. Neprožila jsem to, co prožila ta maminka. Takže nevím, ale myslím si, že bych to asi nedělala. Ale nedokážu se takto vžít do její kůže. Ona ve skutečnosti chtěla pro ni jenom to dobré. Nechtěla, aby žila jako ona, chtěla, aby mohla jít ven, aby tam mohla mít lepší život, měla možnosti. Dělala to vlastně pro její dobro, ale zároveň to nebylo úplně správné. Takže opravdu nevím, nevím, co bych dělala.

Červený koberec: Vzpomenete si na nejpříjemnější zážitek z natáčení?

Judit Bárdos: Nejpříjemnější byli ti lidé, které jsem mohla potkat a vlastně poznat takto z blízka. To bylo… to mi velmi dalo. Jsou tam velké osobnosti, které hrají a podíleli se na tomto filmu. I pan trenér, kterého jsem díky tomu mohla poznat. Mnoho věcí.

Červený koberec: Co bylo pro vás při natáčení nejtěžší? Musela jste po fyzické stránce hodně trénovat?

Judit Bárdos: Asi byla pro mě vlastně taková novinka, že jsem se tak dlouho musela pro nějakou postavu připravovat. Půl roku před natáčením. Takže asi to. A i že jsem musela ty texty mluvit česky. To jsem se musela důkladně učit, nemohla jsem až tak improvizovat, protože se v té řeči necítím ještě svobodná. Takže ten sport a jazyk vlastně. Když byly ostatní těžkosti, tak mi režisérka Andrea Sedláčková dokázala pocity a motivace natolik odkrýt, že to bylo vlastně příjemné, sledovat její práci a ten dialog mezi námi. Nakonec to bylo všechno dobré.

Červený koberec: Vy osobně se věnujete nějakému sportu nebo věnovala jste se?

Judit Bárdos: Ne. Já jsem vlastně jen tak rekreačně chodila běhat, ale opravdu jen rekreačně, na rozdíl od toho, co jsem potom musela. Teď již vím víc, jak správně běhat, ale až tak přísně už sama neběhám, jak pod dohledem trenéra. Když je člověk sám, tak si tak celkem příjemně, jemně zaběhá, zaklusá. Ale abych to nějak silně dřela, jak jsem musela, tak to už nedělám.

Červený koberec: Takže vám běhání k srdci nepřirostlo až tak, abyste si řekla, končím s hereckou kariérou, dám se na běh?

Judit Bárdos: Až tak ne. (smích)

Červený koberec: Děkuji vám moc za rozhovor. Mějte se hezky.


Napsat komentář