Al-Káida by mela spíš vyzkoušet kašmír.
Oba národy Československa se po pádu Hitlera zdráhaly bojovat otevřeně násilnými prostředky a někdy jim to bylo vyčítáno. Přesto se našly výjimky, teroristé-amatéři. Nepřekvapuje mne, že slovenští dokumentaristé dokázali mezi svými krajany najít dokonce dva rabiáty, i když ten nejúspěšnější ze záškodníků je „pochopitelně“ Čech.
Tresty tří osobností byly přísné, ale jejich vlastní přečiny buď vůbec nebyly uskutečněny, nebo nezpůsobily závažnou škodu. Stanislav Kratochvíl nechtěl režimu dopřát prvomájové oslavy, tak šel v noci vyhodit tribunu na liduprázdném stadiónu do povětří. Bohužel se opil a zatkla ho policie a pět let strávil ve vězení. Dodnes na to vzpomíná v debatách se svými kamarády, prostořekými jako on sám.
František Bednár si s výbušninami a dalšími zbraněmi rozumí ještě daleko lépe. Dokonce jimi chtěl připravit o život nenáviděného normalizačního prezidenta. Pokud jste dávali pozor v hodinách dějepisu, tak víte, že se mu to nepodařilo. V žaláři měl strávit celých čtrnáct let, převrat jej však dvou třetin trestu ušetřil.
Mezi prvními dvěma segmenty je znát posun směrem k vážně míněné odbojařině. Neúspěšného ničitele stadiónu motivovala spíš prostá citová hnutí, ne složité politické postoje a dodnes je vzdálen veřejnému životu. Oproti tomu Bednára se dotkla kritika Svobodné Evropy srovnávající polskou aktivitu s československou pasivitou.
Ideologicky nejzanícenější je ovšem slibovaný Čech, tedy proslulý Vladimír Hučín, jenž se tváří a vyjadřuje takřka jako člověk žijící podle hesla „Živého mě nikdy nedostanete.“ Inu, za mnohé záškodnické akce jej hned několikrát dostali, ale on si zjevně vzal k srdci ponaučení „Co nás nezabije, to nás posílí.“ a dodnes připravuje mladé lidí na protistátní činnost.
Jejich životům na každý pád přidává na zajímavosti důkladná rekonstrukce někdejších činů.Snadno postřehneme, že on jediný se stal celoživotním rebelem, zatímco jeho předchůdcům zbyly z předchozí činnosti prostě „díry v životě“, které se snaží s různou mírou úspěchu zaplnit. Všichni jsou to zajímaví jedinci a není od věci zapřemýšlet, jestli jde především o extrémisty, nebo o statečné muže. Jejich životům na každý pád přidává na zajímavosti důkladná rekonstrukce někdejších činů (Bednár a Hučín), případně skutečná aktuální činnost (pouze Hučín). Proto je třeba mít trpělivost s úvodní části zasvěcené „muži z lidu“ Kratochvílovi. Dokument ovšem přináší poutavé záběry ze soukromí vyslýchaných, od Kratochvílovy snahy najít si přítelkyni po Hučínův trénink mladé nepochopené dívky. Soukromý svět možná není tak jímavý snad jen v případě Bednára.
Každý terorista je pro někoho jiného bojovníkem za svobodu. Vzhledem k výsledkům své činnosti nemůže být ani jeden z mužů považován za úspěšného v jejím negativním i pozitivním pojetí, takže, se vší úctou k nim, mohou být považováni za významné historické kuriozity. Myšlenka spojit je do jediného celku se nicméně příliš neosvědčila. Rozdíly mezi nimi poukazují spíš na nesrovnatelnost než na různorodost.
Pyrotechniky užívá dnes jen k rybaření.
Teď si v tom představte Husáka.
Totalita vás donutí chodit pozpátku a viset hlavou dolů.
Sametoví teroristé / Zamatoví teroristi
Každý terorista je pro někoho jiného bojovníkem za svobodu. Vzhledem k výsledkům své činnosti nemůže být ani jeden z mužů považován za úspěšného v jejím negativním i pozitivním pojetí, takže, se vší úctou k nim, mohou být považováni za významné historické kuriozity. Myšlenka spojit je do jediného celku se nicméně příliš neosvědčila. Rozdíly mezi nimi poukazují spíš na nesrovnatelnost než na různorodost.
- Hodnocení