Hany – recenze

„Jsme jedna velká noční můra prahnoucí po světlu.“
 
 
Co všechno se může stát během jedné noci? Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá, protože se může stát prostě cokoliv. Režisér Michal Samir natočil tak trochu kontroverzní snímek Hany. Na projektu je zajímavé nejen to, co chtěl Samir spolu s technickým supervizorem a producentem Matějem Chlupáčkem prostřednictvím filmu publiku sdělit, ale i to, jakou formou probíhalo samotné natáčení.

 
Režisér film přibližuje těmito slovy: „Jde o jednoduchý pohled na lidi, kteří by komplikovaní být chtěli, ale nejsou. Je to taková zběsilá jízda na horské dráze o vášni a morálce, ale také o pivu, manželkách a jejich synech.“

Devadesátiminutové komediální drama vzniklo během tří natáčecích nocí.Devadesátiminutové komediální drama vzniklo během tří natáčecích nocí v Plzni a výsledný snímek se „pyšní“ pouhými třemi skrytými střihy. Herci i celý štáb proto museli pracovat jako švýcarské hodinky a neudělat ani jedinou chybičku. Když točíte více jak 20 minut dlouhý záběr, nechcete být zrovna vy ten, kdo udělá chybu a bude se muset začít znovu.

Celé vyprávění začíná v baru, kde se sejde parta mladých lidí, s různorodým pohledem na svět. Máme tu bohéma přednášejícího vlastní hru (Michal Sieczkowski), přidrzlého a mírně řečeno bláznivého dealera drog, který netuší, kde je pověstná hranice (Jiří Kocman), dívku, jež neví, co si počít se svým přítelem (Hana Vagnerová) a mnoho dalších aktérů velké noci.

Z místa na místo se dostáváme tak, že se prakticky jako moucha nalepíme na záda některého z protagonistů a jdeme s ním domů, do parku, na zastávku tramvaje, do baru… a prostě všude, kam nás vyprávění zanese. Přitom sledujeme bezradnost a převážně sebedestruktivní chování většiny přítomných. Prakticky jen jedna z postav ví, co chce, jde si za tím a nenechá se rozházet děním kolem.

Hany rozhodně není filmem, u kterého bychom se třeskutě bavili a jenž bychom zvolili na páteční návštěvu kina s přáteli a hromadou popcornu. Je velmi pravděpodobné, že při závěrečných titulcích nás bude napadat, zda jsme, nebo jsme byli také takto neuctiví, ploší, s chudou slovní zásobou… a svým způsobem nelogičtí, nepochopitelní.
 
 

Trocha večerní poezie…

Vyklop to! Kdo mi leze do zelí?

Když nemáte hotovost, nakupujte na sekeru.