10.000 km – recenze

Může láska přežít vzdálenost 10.000 km?

Snímek, jenž Španělé vyslali do boje o Oscary, vypráví o láskyplném vztahu vystaveném náročné zkoušce. Partnerka Alex se vydává na roční stáž na druhý konec světa, a nedělá si o budoucnost se svým Sergiem starosti, protože si přece můžou neustále psát a volat, a co by se takovému dokonalému páru mohlo přihodit? Žádný z nich si z počátku neuvědomuje hrozící odcizení a změnu priorit.

Na začátku se seznámíme s dlouholetým láskyplným vztahem mladého páru, který už plánuje rodinu, ale místo toho se dočasně rozděluje. Sergio zůstává v Barceloně, jeho kariéra se nijak nevyvíjí, navíc žije v bytě plném vzpomínek i Alexiných věcí. Čeká, až se mu přítelkyně vrátí a budou zase pokračovat tam, kde skončili. Ona přitom v Los Angeles rozvíjí svůj umělecký projekt, poznává nový život a lidi. Odloučení mezi nimi postupně vytvoří propast, která je možná mnohem širší než 10.000 km, ne-li nekonečná.

Zamyslet se nad tím, zda nás mobily, sociální sítě či Skype opravdu spojují.Příběh hlavních hrdinů nám syrově a nepřikrášleně ukazuje, jak ani sebelepší vztah nemusí ustát dlouhodobé odloučení, přestože s moderními komunikačními technologiemi se to může zdát jako hračka. Chtě nechtě se musíme zamyslet nad tím, zda nás mobily, sociální sítě či Skype opravdu spojují a mažou vzdálenosti, nebo jde o iluzi a ve skutečnosti nás od sebe odcizují. Nezmění se náš milovaný jen v bezvýznamnou postavičku na monitoru?

Komorní snímek má zvláštní formu, vše staví na příběhu a dlouhých záběrech. Jen málokdy nám ukáže něco, co nevidí druhý partner na webové kameře. Tak jsme velmi snadno zataženi do příběhu a cítíme se jeho součástí. Atmosféra není zrovna napínavá, spíše plíživě znepokojivá, jak mezi postavami zavládne postupné odcizení. Příběh vždy poskočí o několik dnů či týdnů, abychom lépe pozorovali narůstající rozdíly. Je pochopitelné, že se hrdinové nevzdálili ze dne na den.

Velmi trefně vypíchne film vše, co nás v takové situaci může trápit a napadnout: fotky bavícího se partnera z párty s cizími lidmi, odložení nebo zapomenutí plánovaného telefonátu, neustálé přepisování myšlenek v e-mailu, výčitky, snaha o získání pozornosti… Snímek pak končí podobně, jako začal, ale vyznění už je zcela jiné.

10.000 km zdvihá varovný prst nad virtuálními vztahy, které si ale často vytváříme i s lidmi, kteří nejsou vůbec tak daleko. Technické vymoženosti nám nikdy nedají to, co skutečný kontakt a možnost se někoho dotknout, tančit s ním, nebo společně vařit večeři. Film tedy může oslovit širší publikum, než by se mohlo zdát. Jeho syrovost nás ale většinu času nechá chladnými, stejně jako chladne vztah Alex a Sergiho.

„Ale budeš mi posílat nahé fotky, ne?“
 

„Snad budu mít rychlé připojení…“

Láhev, nejlepší přítel člověka.