Rozhovor s Brooke Davisovou o Brooke Davisové, Ztrátách a nálezech i Praze

Brooke_Davisova_rozhovor_obr_04Psaní je to, čím se chci živit, i kdyby to mělo znamenat, že nebudu vydělávat moc peněz.
 
 
 
Australská spisovatelka Brooke Davisová slaví pro ni nečekaný úspěch. Její prvotina, román Ztráty a nálezy nadchl nejen masy čtenářů, ale i odborníky. Mladá autorka se pyšní oceněním Australian Book Industry Awards v kategoriích Nejlepší próza roku a Objev roku. Po propagačním turné napříč Austrálií se vydala i do Evropy. Začátkem června zavítala i do Prahy, kde knihu nejen osobně představila, ale setkala se i s nadšenými fanoušky a studenty. Při této příležitosti jsme ji položili několik otázek. Během přátelského rozhovoru Brooke například prozradila, kde se inspirovala při tvorbě Millie, Agathy a Karla (ústřední trio postav ze Ztrát a nálezů), kdo je jejím literárním vzorem či jak má seřazenou svoji domácí knihovničku.

 

Červený koberec: Váš román Ztráty a nálezy je Vaší prvotinou. Co jste pociťovala, když jste sledovala, jak moc úspěšná a populární Vaše kniha je?

Brooke Davisová: Byla jsem velmi překvapená, protože sama pracuji jako prodejce knih a vím, jak je těžké, aby knížka byla úspěšná. Vidím, kolik knih je publikovaných, které by mohly být úspěšné, ale v závěru nejsou. Proto jsem velmi ráda, že knížka byla úspěšná v Austrálii, což byl vlastně můj „gól“.

Červený koberec: Impuls pro napsání Ztrát a nálezů vycházel z rodinné tragédie. Bylo pro Vás obtížné román psát, nebo Vám tato práce naopak pomohla překonat obtížné období?

Brooke_Davisova_rozhovor_obr_02Brooke Davisová: Byl to svým způsobem způsob, jak se z toho všeho dostat. Tehdy mi byla matka velmi blízká a psaní knížky pro mě bylo tou možností, jak si ji udržet blízko u sebe. Dalo mi to možnost jak smutnit, jak si projít určitým procesem truchlení. Mám totiž pocit, že v dnešní době prostor pro truchlení není. A v tom mi psaní pomohlo. Otázkou zůstává, kdybych knížku nenapsala, jestli by to pro mě bylo pořád stejné, nebo bych se cítila jinak.

Červený koberec: Millie, Agatha a Karl, tři naprosto odlišné postavy, kde jste čerpala inspiraci pro jejich zrod?

Brooke Davisová: Millie byla první osobou, kterou jsem začala psát. Bylo to ihned po smrti mojí mámy a vychází to hlavně z toho, že jsem se potřebovala cítit jako dítě. To stylizování sama sebe do malé holčičky mi pomohlo cítit se jako dítě a překonat to všechno, co se stalo.

Agatha byla velmi těžkou postavou. Vznikla jako protiklad k Millie. I protože se cítím být spřízněná s Millie, bylo pro mě tak těžké psát Agathu, pochopit ji. Nakonec ale, jak jsem ji psala, si myslím, že jsem ji velmi dobře pochopila a myslím si, že kousek Agathy je v každém z nás.

Karl je směs spousty věcí. Vznikl hlavně v době, kdy moje babička byla hodně nemocná, byla v LDN a já jsem se snažila ji odtud dostat. A to bylo vyjádření mých pocitů. Zároveň je Karl trošičku náhledem na mé bratry, kteří sice jsou hrozně hodní, milí a jemní, ale stejně jako většina mužů mají problém s tím, jak být mužem.

Červený koberec: Už v dětství jste se pokoušela o první román, vystudovala jste tvůrčí psaní. Přemýšlela jste někdy nad tím, že byste nebyla spisovatelkou?

Brooke Davisová: Vždy jsem chtěla být spisovatelkou. I přestože na střední škole mi učitelka řekla, že psaním knížek se živit nemůžu, že je to pouze záliba. Přemýšlela jsem hodně o studování sportu jako vědního oboru. Taky jsem chtěla být hráčkou tenisu a kriketu. Po závěrečných zkouškách na střední škole jsem byla pevně přesvědčena, že půjdu ve stopách sportu jako vědy. Po zkouškách jsem odjela domů a pro zkrácení času jsem začala psát krátké příběhy. Přitom jsem si uvědomila, že v tom je moje srdce. Psaní je to, čím se chci živit, i kdyby to mělo znamenat, že nebudu vydělávat moc peněz.

Červený koberec:Brooke_Davisova_rozhovor_obr_03 Měla jste nebo máte nějaký literární vzor?

Brooke Davisová: Je to můj starší bratr, který když jsme byli děti, tak vždy byl můj naprostým vzorem. V současné době dokončil studia, kreativní psaní. Dříve to byl můj idol a hrdina, ale když mu bylo kolem dvaceti, tak se rozhodl, že by měl dospět a začít vydělávat peníze. Začal tedy pracovat a přestal úplně psát. Orientoval se na to, aby vydělal peníze a uživil rodinu. Když naše maminka zemřela, tak začal znovu psát. Obdivuji ho především proto, že dokázal udělat krok v tom, že přestal pracovat v takové míře, jen aby vydělal peníze a zase se přeorientoval na psaní, které má samozřejmě rád. Jsem na něj velmi hrdá.

Červený koberec: Jakou knihu jste četla naposledy, popřípadě jakou máte rozečtenou na Vašem nočním stolku?

Brooke Davisová: Je to knížka od australského autora Steve Toltz. Nejoblíbenější je A Fraction of the Whole, kterou napsal před sedmi lety. Dokonce jsem se s ním osobně setkala a mohla se zúčastnit panelové diskuse s ním. Byla jsem naprosto unešená, že jsem mohla sedět vedle něho, protože obdivuji styl jeho psaní. Myslím si, že je to trochu bláznivý génius, ale jeho knihy jsou hrozně vtipné.

Červený koberec: Říká se, že kniha je vždy lepší než film. Souhlasíte s tímto tvrzením a líbilo by se Vám, kdyby Ztráty a nálezy vznikly i ve filmové podobě?

Brooke Davisová: Určitě souhlasím s tím, že knížka je lepší než film (smích), protože když milujeme knihu, tak je potom moc těžké převést na plátno jiné vnímání. A to právě beru jako hlavní rozdíl. Kniha je dílo jednoho autora a film je dílo jiného autora, který na ni nahlíží jinak, vkládá do nového zpracování nové myšlenky. Ale byla bych moc ráda, kdyby film vznikl. V současnosti to můj agent už lehce dojednává, ale nejsem si jista, jakoukrest_ztraty_a_nalezy_obr_02 pozici bych chtěla zaujmout. Jak moc bych se na tom chtěla účastnit.

Červený koberec: Které ze současných herců byste si představovala v kůži Millie, Agathy a Karla?

Brooke Davisová: Samozřejmě by to byli australští herci. Například jako Karla bych si představovala Geoffreyho Rushe. Naopak Millie by bylo nějaké neznámé děvče. Naprosto nové, o kterém do této doby nikdo neslyšel.

Červený koberec: Práva na knihu se prodala do 26 zemí a přeložena bude do 25 jazyků, máte v plánu si všechna vydání zařadit do své knihovničky? Máte již sbírku založenou?

Brooke Davisová: Je to moc dobrý nápad. Bylo by to úžasné. Už jen proto, že ty knížky jsou jiné, mají různé přebaly a jazyky. Byl by to pro mě i dobrý způsob, jak se tyto různé jazyky naučit. Zatím je ale úplně všechny nemám, protože zatím všechny nevyšly.

Červený koberec: Někdo si řadí knihy v domácí knihovně podle abecedy, jiný podle žánrů… Například spisovatel Tom Rob Smith podle barev. Co Vy?

Brooke Davisová: Nemám žádný styl. Kamkoliv padnou, tam jsou. (smích)

Červený koberec: Spolupracujete s jednotlivými překladateli, když pracují na Vaší knize?

Brooke_Davisova_rozhovor_obr_01Brooke Davisová: Moc ne. Dva se na mě sice obrátili, ale většina mě nekontaktovala. Asi to svědčí o tom, že jsou velmi zkušení a nepotřebují mě k tomu.

Červený koberec: Pracujete na nové knize?

Brooke Davisová: V poslední době mám málo času, takže teď nic nepíší, přestože mám něco v hlavě. Teď se snažím užít si čas a do ničeho se nehnat. Neuspíšit tu druhou knížku. Myslím si, že psát ji bude i trochu složitější, protože když jsem psala tu první, tak jsem si myslela, že ji nikdo číst nebude. Ted vidím, jak je úspěšná, a proto bude těžší napsat druhou.

Červený koberec: Jste v Praze poprvé? Už jste byla například na Pražském hradě nebo jste ochutnala svíčkovou omáčku? Co Vás na městě zaujalo?

Brooke Davisová: Byla jsem tu už před deseti lety, kdy jsem si prošla všechny památky. Jsem moc ráda, že si to všechno mohu prohlídnout znovu, protože se mi tu strašně líbí a mám Prahu ráda. Svíčkovou jsem nejedla. Zní to sice velmi dobře, ale jsem vegetariánka, takže kromě toho hovězího bych si to možná dala. Byla jsem se projít u vody, byla jsem nadšená, že venku byla spousta lidí, kteří pili pivo, byla tam hudba… Praha je krásné a živé město.

krest_ztraty_a_nalezy_obr_01
 

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací