Papírová města / Paper Towns – recenze

Papírová města by možná měla zůstat jen v papírové verzi.
 
 
 
Hlavní hrdina Quentin je trochu uťáplý a nevýrazný kluk, dokončující střední školu, a vždy dělá co je správné. Chce jít na vysokou, pak vybudovat kariéru, založit rodinu, a být konečně šťastný. Tedy tak za 12 let. Vše směřuje ke své budoucnosti, aniž by si užíval přítomný moment. Jeho dávná kamarádka Margo představuje přesný opak, žije jen pro zábavu a současnost. Rozhodne se udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem, ale ještě předtím dát někomu pořádnou lekci…

John Green věnoval film těm, kteří si chtějí zavzpomínat na střední školu, první velká přátelství a lásku.Margo ze dne na den zmizí a Quentin všechno podřídí hledání své lásky, z čehož se vyklube velké dobrodružství spolu s nejlepšími přáteli. Autor knižní předlohy John Green věnoval film těm, kteří si chtějí zavzpomínat na střední školu, první velká přátelství a lásku. Pro českého diváka funguje tento sentiment jen částečně, neboť pro nás vrcholem posledního ročníku není monstrózní školní ples, a nepřijdeme o středoškolské přátele kvůli obrovským vzdálenostem mezi vysokými školami.

Nejvtipnější jsou hlášky Quentinových nejlepších kamarádů, kteří skvěle vystihují fungování a atmosféru dobrých přátelství. Samozřejmě výbornou volbou pro film bylo do role Margo obsadit modelko-rebelku Caru Delevingne, která si také dělá vše po svém a díky tomu si získala vedle uznání i velkou popularitu. Funguje stejně dobře jako múza i klučičí parťačka. Je možná strhující až moc, takže ji tak nějak intuitivně postrádáme většinu snímku, protože se zjeví znovu až v závěru.

Některé momenty jsou zvláště působivé díky hudbě, třeba uvolněné Falling od Haim nebo elektrizující skladbě Lost It To Trying od Son Luxe, která dobře vyjadřuje Quentinovo okouzlení Margo. Jinak kamera či střih nenabízí nic překvapivého, někdy by neuškodilo svižnější tempo. Zdařilo se však kombinování různých žánrů, a tak se nenudíme, jen se bohužel občas nepovede nějaká scéna. Závěr je tak doslovný, až Papírová města skoro uráží svého diváka, jako kdyby si nedokázal nic odvodit sám. Předloha není sice nejlepší z Greenových knih, ale stále měla větší potenciál, než scénář využil.

Film je sice pohodový a příjemný, ale těžko říct, komu by se dal doporučit. Potřeboval by trochu vyhraněnější styl, více se definovat. Není to romantický snímek, ani bláznivá komedie, jen od všeho trochu, a tak nakonec nedokáže uspokojit nikoho. Stejně jako u Hvězdy nám nepřály je lepší zasednout ke knižní předloze.
 
 

Margo je jednoduše oslňující.

„A nemůžeš být šťastný teď?“

Pomsta je sladká, zvlášť ta promyšlená.