Sinister 2 – recenze

Lehký odvar z prvního dílu. Dvě pořádná leknutí a jedno mrazení po zádech.
 
 
 
V roce 2012 jsme se báli po zhlédnutí Sinesteru jít z kina domů. Film označovaný za pořádný záhul, který uměl k smrti vyděsit i zdatné hororové veterány se dočkal pokračování. Možná ale byla chyba, když Scott Derrikcson přenechal režii dvojky na někom jiném, protože Ciarán Foy neměl dost odvahy na to přijít s něčím novým.

Pohanský démon Bagul opět využívá nevinných dětských duší, aby z nich vytvořil vraždící a nelítostné zrůdy. Mladá matka se svými dvěma syny Zachem a Dylenem ukrývá před svým násilnickým manželem ve starém domě vedle kostela, kde kdysi došlo k záhadnému a děsivému vyvraždění celé rodiny. Exzástupce šerifa, který se snaží přijít podivným vraždám na kloub, přijede, aby dům zapálil a přerušil tak řetězec hrozivých událostí. A tu se setkává s onou matkou v nesnázích a snaží se ji i její oba syny zachránit.

Hodný a útlocitný Dylen je noc co noc lákán mrtvými dětskými vrahy do sklepa starého domu…Sinister 2 i tentokrát čerpá z působivých amatérsky natáčených videí a skvělého soundtracku. Hodný a útlocitný Dylen je noc co noc lákán mrtvými dětskými vrahy do sklepa starého domu, aby tam sledoval psychopatické záznamy o tom, jak byly jednotlivé vraždy spáchány. Situace jako vystřižená z Mechanického pomeranče Stanleyho Kubricka. Není ale moc uvěřitelné, jak mladičký chlapec zvládá takovou podívanou pouhým odvrácením tváře. V každé detektivce by pohled na lidská těla, jež prožírají skrz naskrz krysy, rodiče škubající se pod proudem elektrického napětí a ústa rozvrtávaná vrtačkou donutil všechny dospěláky nejspíš ke zvracení.

Postava Bagula se objevuje na plátně často, je ale trochu škoda, že vyskakuje také z obrazovky na notebooku, což se úplně nehodí do jinak stylového prostředí starých a temných zákoutí. Možná by vůbec bylo lépe, kdyby nebyl tento pohanský démon zhmotněn. Daleko mrazivěji působí zjevující se a přibližující se stíny dětských duchů. I když je pravda, že o jednu pořádnou lekačku se postará. Od druhého dílu Sinesteru bychom ale čekali takových infarkťáků daleko více.

Potěšilo by nás, kdyby si tvůrci odpustili úplný závěr, který je sice nápaditě, ale příliš okatě vystavěn jen proto, aby za další tři roky mohli vyrukovat s dalším dílem. Pořádný horor se pozná tak, že máme chuť ho nejraději vypnout a zhlédnout po částech, protože nálož děsu a strachu je příliš velká. Ne tak Sinister 2. Párkrát nám sice přeběhne mráz po zádech, napínavé jsou i vyhrocené scény s hrubiánským otcem a půlka dlaně useknutá srpem na obilí máa taky svou sílu, ale s trochou připravenosti nás toho ve filmu moc nepřekvapí.
 
 

Neškodný dokument ze života? Kdepak, to je jen příprava na večerní upálení zaživa.

Vypadalo to jako příjemné místo k životu. Proměnilo se však v tu nejhorší noční můru.

Děs přichází. Zdají se vám jako neškodné děti? To jste na velkém omylu.