Pan – recenze

„Na pohádky na dobrou noc nevěřím.“
 
 
 
Dvanáctiletý Petr (Levi Miller) vyrůstá v sirotčinci a sní o tom, že jednoho dne najde svoji maminku. Bouře ovšem neburácí pouze v chlapcově srdci, ale i venku. Letouny bombardují vše, co nestihne nebo nemůže utéci do krytu. Nad střechou staré budovy se zjeví něco, co nikdo nečeká. Pirátský koráb, z jehož paluby skáčou piráti a kradou děti rovnou z postýlek. Petr stojí na prahu nejen pozoruhodné země, ale i odhalení vlastní minulosti.

Země Nezemě a zejména její obyvatelé jsou po vizuální stránce nádherní. Návrhářka kostýmů Jacqueline Durran a maskérka Ivana Primorac odvedly opravdu prvotřídní práci. Hugh Jackman vypadá v černém propracovaném plášti s prvky brnění impozantně. Naopak indiánský lid z lesa hýří všemi barvami, až zrak přechází. Potěší i využití trampolín při souboji na život a na smrt v nitru vesnice kmene.

Bez zájmu pozorujeme hezké pohyblivé obrázky.O to více překvapí, že i když se v podstatě máme celou dobu na co koukat, nejsme do příběhu vtaženi a většinou tak nějak bez zájmu pozorujeme hezké pohyblivé obrázky. Tuto nemastnost-neslanost bez náboje podporuje i slabý děj a český dabing, který se k obdobným snímkům opravu nehodí. To se odráží nejen v dialozích, ale i hudebních číslech. Když se poprvé na plátně objeví Hugh Jackman a představuje sebe i Zemi Nezemi písní, nedá se to nazvat jinak než zločinem. Kdo někdy slyšel Jackmana zpívat, ví, že v originále by se nám dostalo něčeho úplně jiného.

Minimálně za poznámku stojí i třetí rozměr, jenž Pan nabízí. Klasika, na niž jsme zvyklí z obdobně laděných filmů, je oživena několika záběry, které nás přimějí prudce zamrkat, instinktivně uhnout či se dokonce leknout.

Režisér Joe Wright si dal za úkol přiblížit nám minulost a původ Petra Pana a jeho příchod do Země Nezemě. Slabší děj se snažili tvůrci vynahradit velkolepou vizuální podívanou a silným hereckým obsazením. Kýžený efekt se ale bohužel nedostavil a i přes tyto kvality je Pan bezpohlavní podívanou, která nemá šanci dostatečně zaujmout děti a ani dospělé.
 
 

Vám se nelíbil můj zpěv? Řekněte mi to z očí do očí!

Na takové bych se chtěl jednou projet. Nebo proletět?

Dávejte si pozor na létající krokodýly, mají moc rádi lidské ručičky.