Recenze filmů

Muzikál aneb Cesty ke štěstí – recenze


muzikal_aneb_cesty_ke_stesti_plakatMuzikál aneb tenhle filmový zážitek ke štěstí nevede.
 
 
O hlavním obsazení Muzikálu netřeba dlouho hovořit, kouká na nás z plakátu. Vica Kerekes jako vždy něžná, křehká, se svým sladkým přízvukem. Roman Vojtek jako přísný, ale v jádru přejícný třídní učitel s nedořešeným osobním životem, nerozhodný Vladimír Polívka, který se snadno chytí do osidel lásky. A k tomu mnoho mladičkých a méně či více známých herců ztvárňujících studenty posledního ročníku konzervatoře, kteří přijeli na letní soustředění zkoušet své absolventské představení –  Starce na chmelu.

Na židli režisérky seděla Slobodanka Radun (spolupodílící se na režii televizního seriálu Čapkovy kapsy). Václav S. Sadílek ml. se staral o scénář, Dana Morávková o choreografii. Ale zdá se, že dobré úmysly a pozitivní přístup nedokázaly převážit nedostatek zkušeností (či nějaký jiný nedostatek) angažovaných umělců, protože výsledek je nevýrazný a zbytečně jemný, stejně jako jeho filmový plakát.

V celkovém dojmu vůbec nepůsobí jako svěží příběh nebo songy nadupaný snímek.Jen těžko bychom mohli zcela zavrhnout film s nezapomenutelnými melodiemi legendárních Starců na chmelu. A minimálně neodborná veřejnost asi moderní taneční choreografii zhodnotí jako oku lahodící. Na parketě ale tančí příliš mnoho (řečeno slovy Muzikálu) „neřádů“. Půjdeme-li od těch nejmenších, zmiňme například situaci, kdy si dívka pouští na telefonu záznam boxu (proč boxu?!) a přes velký displej přístroje se zobrazuje logo televizní stanice (podivně to strhne naši pozornost směrem k úvahám o product placementu a musíme se těžce vracet zpět). Také nás rozčiluje na některých místech podivně působící promluvy (zřejmě výsledek špatně provedených technických úprav).

Jenže dochází k vážnějším přešlapům. V celkovém dojmu totiž vůbec nepůsobí jako svěží příběh nebo songy nadupaný snímek, ale spíš jako výchovně-psychologická a příliš očividná promluva do duše diváků. Jako by hlavním cílem filmu bylo nesmazatelně vtlačit divákovi do mozku tyto pravdy:  Starci na chmelu jsou nadčasoví (to víme), vyznat lásku můžete i hudbou, studenti konzervatoře jsou pilní, všichni v jádru hodní a tvrdě makají, aby získali zaměstnání, které je špatně placená dřina (chápeme, že to máte, milí herci, těžké, a je nám to líto); i ve vedlejších rolích můžeme být šťastní a – v neposlední řadě: není ostuda, když máme rádi rodiče a voláme jim z tábora.

Takový záznam ze školy v přírodě by si přál každý student střední školy. Hezky se na něj vzpomíná i dívá – ale pozor, jen když je to o vaší třídě. Pokud je to o lidech, které neznáte, k srdci vám takový sestřih nepřiroste. A to ani tento hudebně-taneční film, který neurazí, ale jako celistvý příběh neobstojí. Co se dějové stránky a jeho propojení s motivy písní týče, chybí mu preciznost.
 
 

Tak chápavou milenku, jakou hraje ve filmu Vica Kerekes, by si jistě přál nejeden záletník.

muzikal_aneb_cesty_ke_stesti_foto_21
 
 

Řekněte sýr!

muzikal_aneb_cesty_ke_stesti_foto_04
 
 

Tanec? Pořádně si ho užijte. Tanečních scén totiž není v příběhu zdaleka tolik, kolik by se na muzikál patřilo.

muzikal_aneb_cesty_ke_stesti_foto_07
 
 

Muzikál aneb Cesty ke štěstí

Shrnutí

Jenže dochází k vážnějším přešlapům. V celkovém dojmu totiž Muzikál vůbec nepůsobí jako svěží příběh nebo songy nadupaný film, ale spíš jako výchovně-psychologická a příliš očividná promluva do duše diváků. Co se dějové stránky a jeho propojení s motivy písní týče, chybí mu preciznost.

Hodnocení 45%
Hodnocení čtenářů
0 % dle 0 čtenářů
0


Napsat komentář