„Po Karlových Varech se strhl na festivalech o film takový zájem, že jsme to nestíhali objíždět.“
Říká se – za vším hledej ženu. Stejné je to i s filmem Domácí péče. Komediální drama mladého talentovaného režiséra Slávka Horáka, jež uhranulo nejen české publikum a kritiky, ale zaujalo i za hranicemi, by nevzniklo, nebýt obětavé maminky samotného tvůrce. Z Karlových Varů se snímek vydal do Kanady, Jižní Koreje, Spojených arabských emirátů či amerického Palm Springs, a to je jen zlomek míst, kde se promítal nadšenému publiku. Kromě boje o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film se Domácí péče může pochlubit i dalšími oceněními a Slávek Horák zařazením do výběru 10 Directors to Watch, který sestavuje časopis Variety. Nejen o tom, jak film vznikl, o jeho životě po české premiéře a úspěchu v zahraničí si s námi popovídal režisér a scénárista Slávek Horák.
Červený koberec: Mohl byste přiblížit cestu filmu Domácí péče od první myšlenky ke zrealizování?
Slávek Horák: Je to napsáno na motivy postavy mojí mámy, podle jejího charakteru. Celé mládí mě hrozně rozčilovalo, že je tak hodná a obětavá. Občas mě to úplně rozzuřilo. Kolikrát jsem na ni křičel, že se musí starat víc o sebe a nebýt tak hloupá, tím jak se obětuje pro ostatní. Pak jsem odešel z domu a po delší době, když jsem hledal námět pro film, mi to přišlo jako krásné a velké téma, jako velká a krásná vlastnost. Obětovat se pro druhé, ale přitom se dokázat postarat sám o sebe a díky tomu nějak dospět. To se mi líbilo. Někdo dospěje ve dvaceti a někdo v padesáti, kdy se už všichni považují za hrozně dospělé s tím, že se nemají kam vyvíjet. To byl původní nápad, ze kterého to všechno vzniklo a dál už se to psalo dobře, protože jsem věděl, o čem píšu a co chci ukázat.
Červený koberec: Když jste psal Domácí péči, uvažoval jste již o obsazení?
Slávek Horák: Psal jsem ze začátku doma u rodičů v Napajedlích, což bylo docela těžké, protože máma se pořád na něco ptá a chce si se mnou povídat, když už tam jsem. Na druhou stranu mě zase zásobovala historkami z práce, což bylo skvělé, protože jsem tak měl průzkum materiálů a psaní v jednom. Hned druhý den, ještě jsem neměl ani dvě věty, se máma začala ptát, kdo ji bude hrát. Takže já jsem při psaní o obsazení nepřemýšlel, ale moje máma ano. (smích) A hned od začátku navrhovala Alenu Mihulovou. I když si to potom prošlo spoustou peripetií, tak se to velkým obloukem k Aleně vrátilo. Což je obrovské štěstí, protože bez ní by ten film nebyl tím, čím je.
Červený koberec: Alena Mihulová má v tuto chvíli za Domácí péči na kontě čtyři ceny. Začalo to v Karlových Varech Křišťálovým globem a pokračovalo cenou od akademie sdružující provozovatele kin NASK, Cenou české filmové kritiky a v neposlední řadě oceněním Best Actress of the Year na Mezinárodním filmovém festivalu v americkém Palm Springs… Jste na ni hrdý?
Slávek Horák: Já jsem za to strašně rád, protože ona je herečka, jejíž herectví není na první pohled tak nápadné. Tady v Čechách lidé milují, když herci hodně přehrávají, všechno zdůrazňují a dramatizují a mně se tohle vůbec nelíbí. Pro mě je to strašně dramatické hraní nejméně skousnutelná věc na českém filmu. Alena, jak je naprosto civilní a realistická, tak je to pro ni v českém prostředí paradoxně nevýhoda, myslím, že i proto nebyla dřív tolik obsazovaná, jak by mohla být. Teprve až když jsme v tomto filmu udělali z té civilní přirozenosti přednost a celé jsme to na tom postavili, tak si toho konečně v Čechách všichni všimli, že je to vlastně zajímavé a dobré. A za to dostává ty ceny, protože to v zahraničí oceňují už dávno. Žádný český herec nedostane venku cenu za to, že dělá opičky a pitvoří se pro kameru.
Červený koberec: Nejen Alena Mihulová, ale i Vy a film samotný se pyšníte několika cenami. Například Cena mladého publika MFF ve Valladolidu (Španělsko) a Vy osobně jste byl zařazen do výběru 10 Directors to Watch, který sestavuje časopis Variety…
Slávek Horák: To je skvělé, protože je to výběr z celého světa. Jsou tam lidé, kteří mají za sebou pět filmů, někteří mají jeden. Byli tam zařazeni i tři režiséři, kteří mají teď nominace na Oscara. Je to hodně vybraná společnost. (smích) Z toho mám samozřejmě strašně velkou radost.
Červený koberec: Jaký to byl pocit, když jste se to dozvěděl?
Slávek Horák: Skvělý, protože já ještě nejsem moc součástí české filmové komunity. Byl to můj první film, před tím jsem dělal reklamy, takže jsem se s nikým moc neznal. Například Honzu Hřebejka jsem poznal poprvé, když ho náš střihač, který s ním stříhal všechny jeho věci, pozval na projekci, jestli by nám k tomu něco neřekl. Neměl jsem moc zpětnou vazbu, nevěděl jsem, jestli to, co dělám, je úplná kravina nebo to k něčemu je. Já jsem si myslel, že to k něčemu je, ale mohlo to být taky úplně mimo. (smích) Samozřejmě, když dostanu od Variety takovéto obrovské potvrzení, že to zajímá i jiné lidi, než jsem já, velice inteligentní lidi, kteří vidí nejlepší světové filmy třikrát denně, takové, které se k nám do distribuce ani nedostanou, protože jsou tak artové nebo festivalové, tak je to hrozně dobré. Není to něco, co bych vykřikoval na ulici. Ale je to něco, co mi umožňuje trochu se zklidnit a věnovat se více práci, než nejistotě, jestli ještě někdy budu pracovat.
Červený koberec: V Karlových Varech ta vlna úspěchů a ocenění odstartovala. Jak to probíhalo dál?
Slávek Horák: Po Karlových Varech se strhl na festivalech o film takový zájem, že jsme je nestíhali objíždět. Museli jsme dokonce rozdělit tým – já jsem byl na jednom festivalu, zatímco ve stejné době byla Alena na dalším.
Červený koberec: Vy jste za Alenu i jednu cenu přebíral?
Slávek Horák: To bylo na Mezinárodním filmovém festivalu v americkém Palm Springs. Je skvělé, že Alena tu cenu získala, protože tam promítali 40 z 80 zahraničních filmů, které se letos ucházejí o Oscara. Měli tam ten nejlepší výběr a v této konkurenci dostala Alena cenu za nejlepší herečku, což je výborné.
Červený koberec: Domácí péče byla vyslána za Českou republiku i do boje o Oscary v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Dokonce jí byly prorokovány velké naděje…
Slávek Horák: Do oficiálního výběru jsme se nedostali. Bylo tam 80 filmů a v půlce prosince se oznamuje výběr devíti filmů (tzv. shortlist) a z toho shortlistu potom vyberou v půlce ledna pět. Dlouho jsme doufali, že shortlist zvládneme. Tu naději v nás živily dvě největší hollywoodské publikace, což jsou Variety a The Hollywood Reporter, které nás dávaly do první desítky až patnáctky filmů s největší šancí dostat se alespoň na shortlist. Což nakonec nevyšlo. Vždycky se v nějakých těch předpovědích spletou a my jsme bohužel byli v té skupince, kde se to nepotvrdilo. I tak to ale byla obrovská zkušenost. Potkávat akademiky, kteří opravdu vidí desítky a desítky úžasných filmů. Bylo vidět, že na ten náš reagovali jako na něco zvláštního, něco speciálního… Všechny naše projekce byly plné, protože akademici si to řeknou mezi sebou a pošlou jeden druhého na dobré filmy. V „oscarové sezóně“ jsme dokázali vzbudit zájem, i když se nijak nezmaterializoval.
Červený koberec: I tak to ale Domácí péči posunulo zase někam dál…
Slávek Horák: Je to skvělé a funguje to i pro celou českou kinematografii obecně. Lidé se potom ptají, co se točí dalšího v České republice, co mohou vidět dál, jak u nás teď vypadá kinematografie a jaké jsou u nás podmínky… To je dobré, protože se rozvíří nějaká debata. Když už se v Čechách točí filmy, tak je podle mě dobré je vozit ven a propagovat je tam a tím propagovat celou českou kulturu.
Červený koberec: Domácí péči se opravdu povedlo procestovat celý svět. Jižní Korea, Spojené arabské emiráty, Kanada, Izrael – Haifa, Káhira, Záhřeb, Ljubljana, Palm Springs …
Slávek Horák: On ten film jezdí pořád po dalších festivalech, ale teď už beze mě. Já už bych měl dělat něco nového a na festivalech se nedá pracovat. (smích)
Červený koberec: Ve které zemi Domácí péči přijali nejvřeleji?
Slávek Horák: Obecně přijetí na festivalech bylo vždycky skvělé. To je ale samozřejmě zavádějící, protože na festivaly chodí velice vyhraněné publikum. Lidé, kteří chtějí vidět zahraniční filmy, chtějí se dozvědět něco nového o světě a lidech v cizích zemích skrze tyto snímky. Přicházejí už s dobrou vůlí, že se chtějí dozvídat. Není to klasické publikum, které jde do kina na rande, sníst si popcorn a u toho něco uvidí. Jsou to většinou lidé vzdělaní, kteří se zajímají o svět. Jsou to ale zároveň i nároční diváci, protože už něco viděli. Nenechají se opít rohlíkem. Byl jsem moc rád, že Domácí péče na ně zapůsobila úplně jednoduchým, přímým způsobem. Nemusel jsem jim nic vysvětlovat a přibližovat pozadí moravského života. Každý chápal, co se mezi tím mužem a tou ženou děje. Čím ona prochází. Bohužel nemohu vytáhnout žádnou kontroverzi, že by některý festival byl k našemu filmu studený. (smích)
Červený koberec: Po takto velkém úspěchu Domácí péče, nemáte obavy, že i od vašeho dalšího díla se bude očekávat opět něco velkého?
Slávek Horák: Tento úspěch je fajn, jsem rád, že to udělalo nějakou vlnku, ale na to se brzy zapomene. Už jsem začal psát nový scénář, ale než ho dopíšu, než se začne točit a než půjde můj další film do kin, tak to bude nejmíň tři roky po premiéře Domácí péče, a to už všichni dávno zapomenou, že něco takového bylo. Což mi vyhovuje, jsem v dobré pozici, kdy ode mě nikdo nic neočekává. Například Honza Svěrák je v pozici, kdy všichni s napětím čekají na každý jeho film. Já, kdybych už žádný neudělal, tak si nikdo ani nevzpomene. (smích) To je pro mě skvělá pozice, protože mi dovoluje dělat v klidu jen to, co mě zajímá.
Červený koberec: Prozradíte, na čem pracujete?
Slávek Horák: Ne, nechci to zakřiknout.
Červený koberec: Bude to podobné téma?
Slávek Horák: Myslel jsem, že to bude naprosto něco jiného a teď v té látce začínám objevovat podobné motivy. Asi je okruh témat, která mě zajímají a drží. Vnějškově to ale nebude podobné vůbec. Je to ovšem zase něco, co mě osobně velmi zajímá, a mám pocit, že stojí za to o tom vyprávět.
Červený koberec: Budete mít tendenci opět sáhnout po osvědčeném hereckém obsazení?
Slávek Horák: Obsazení musí vycházet z postav. Ale s Alenou, Bolkem, Tatianou Vilhelmovou a Zuzanou Kronerovou bych točil rád úplně cokoliv. Opravdu byli skvělí. Strašně mi pomohli na place a tím, jak jsou zkušení, ze mě prakticky udělali režiséra. (smích) Teď to vypadá, že to umím. Přitom oni přišli, skvěle to zahráli a já si to jenom natočil. Budu s nimi strašně rád dělat cokoliv, ale musí to být role pro ně. Jako to například bylo v Domácí péči.
Červený koberec: V březnu se budou udělovat Čeští lvi. Domácí péče získala devět nominací, jaká očekávání od udělování máte?
Slávek Horák: Nikdo z nás, kdo jsme na tom pracovali, jsme to nedělali kvůli cenám. Ocenění jsou skvělá, protože mohou přinést další zviditelnění filmu a mohou ho objevit pro někoho, kdo z něho bude mít užitek, což už snad dělají i ty nominace. Na předávání se těším hlavně kvůli tomu, že se tam znovu uvidím s celým týmem, s herci, kameramanem, střihačem… A hlavně se těším, že to bude taková hezká formální tečka za Domácí péčí, která mi umožní naplno se vrhnout do práce na novém filmu.