Sing Street – recenze

„Brácha mi říkal, ať se nedržím při zemi.“
 
 
 
Do čeho píchnout, když je vám patnáct, žijete v ospalém Dublinu v 80. letech a rodina ani škola za moc nestojí? V televizi běží nejnovější videoklipy Depeche Mode, Joy Division a Davida Bowieho, a tak Conor Lawlor alias Cosmo (Ferdia Walsh-Peelo) přehlušuje hádky rodičů zkoušením jednoduchých kytarových akordů a skládáním krkolomných textů. Podporu a cenné rady nachází u staršího bratra Brendana (Jack Reynor), který sám snil o kariéře hudebníka.

Věci naberou nečekaný směr ve chvíli, kdy Cosmo před školou potká cizí dívku. Jak zapůsobit na lhostejnou krásnou neznámou, která je navíc očividně starší než vy? Cosma nenapadne nic lepšího než se vydávat za frontmana nové kapely, které by se někdo jako Raphina (Lucy Boynton) náramně hodil. Raphina je pro každou srandu, proto nabídku na natáčení videoklipu přijme. Jenže tím Cosma dostává do prekérní situace – jak se dá narychlo založit kapela? Spolu s „manažerem“ a „kameramanem“ v jedné osobě Darrenem (Ben Carolan) uprosí hudebního génia Eamona (Mark McKenna), černocha Ngiga (Percy Chamburuka), přidají se další dva kluci ostříhaní podle hrnce a Sing Street je na světě.

Stominutový děj nenudí, z amatérské nesourodé kapely se rychle stává sehraný tým.Scénáře i režie se ujal John Carney, jehož filmy se většinou točí právě kolem hudby. Své kvality ukázal např. ve snímku Once s Markétou Irglovou a Glenem Hansardem. Romantickou komedii Sing Street zasadil do prostředí irského pobřeží, kde každý ambiciózní teenager sní o tom, jak nastoupí na trajekt a odpluje za kariérou do Anglie. Stominutový děj nenudí, z amatérské nesourodé kapely se rychle (možná až příliš snadno) stává sehraný tým, který servíruje jeden hit za druhým.

Skvělý soundtrack složený převážně Garym Clarkem dodává snímku uvolněnou a energickou atmosféru. Současně však John Carney přidal dramatické scény, které dokazují, že život není peříčko. Nebojí se ukázat finanční problémy Lawlorových, školní šikanu ani sociální rozdíly. Celkovou náladu to ale nekazí. Úsměv na tváře divákům hned vrátí ulítlé kostýmy od Tiziany Corvisieri, suverénnost a pozérství kluků hrajících si na punkové/rockové/popové hvězdy či trapný pokus o první pusu. Mezi herci nenajdeme známé tváře z Hollywoodu (až na Aidana Gillena, který se proslavil rolí Lorda Baelishe v seriálu Hra o trůny), což je další vlastnost typického festivalového filmu a příjemná změna.

Sing Street představuje originální oddechovou komedii, co má styl. Jednoduchý příběh o vratké lásce, rozpadající se rodině, snění, bratrském poutu, a především o hudbě zvládá vypovědět vše. Zaujmou neokoukaní herci, legrační osmdesátkové kostýmy i chytlavé melodie. Tvůrci také zvládli vybalancovat hranici mezi nevázanou zábavou a vážnými tématy. Až na trochu přehnaný konec je Sing Street povedený film, který ocení široké publikum.
 
 

Moc uhlazený, co takhle nahodit make-up a vázanku?

Ve stavu zamilovanosti se nápady na písničky jen hrnou.

Asi to na ni opravdu zapůsobilo!