Láska za časů války.
Kosta je člověk, který má v životě nesmírné štěstí. Ve víru rozbouřené války v bývalé Jugoslávii je jeho úkolem převážet na oslu mléko přes frontovou linii. Jednoho krásného dne se v místě, odkud dováží zmíněné mléko, objeví krásná Italka a Kosta se zamiluje. Jejich láska je ovšem z více důvodů zakázaná, to je ale nezastaví. A tak spolu zažívají uprostřed války řadu nečekaných dobrodružství, jen aby mohli být spolu. Ale podaří se jim to?
I když se divák v mnoha absurdních scénách nasměje, v závěru si uvědomí, jak depresivní snímek byl.Srbský režisér a dvojnásobný držitel Zlaté palmy Emir Kusturica je zpátky po bezmála devítileté pauze. Kusturica je známý především pro snímky jako Underground, Černá kočka, bílý kocour, Arizona Dream neb Otec na služební cestě. Většina jeho snímků má jedno společné téma: válku. Ať už jde o první, druhou světovou nebo tu v bývalé Jugoslávii, Kusturica se, jak se zdá k tomuto tématu vždy rád vrací a má k němu očividně blízko. Právě proto jsou z velké části jeho snímky, byť se jedná o černé komedie, vlastně hrozně smutné a melancholické. To platí i pro jeho nejnovější dílo Na mléčné dráze. I když se divák v mnoha absurdních scénách nasměje, v závěru si uvědomí, jak depresivní snímek byl. Což není nic negativního, takový prostě Kusturica je a člověk s tím musí počítat, když se do jeho díla pustí.
Tentokrát se nám Kusturica nepředstavuje jen v roli režiséra, ale i v té ústřední herecké. Zahrál si totiž hrdinu celého příběhu Kostu. Hraní pro něj není novinkou, už se objevil v pár svých snímcích, ale nikdy v hlavní roli. Z jeho výkonu jde poznat, že ho hraní bavilo a užíval si to. Jeho podání klikaře Kosty je osobité, ale celkově jeho výkon nijak zvlášť neoslní. Že nejde o profesionálního herce, vidíme zejména ve scénách s jinými zkušenějšími herci, lze si to uvést na příkladu teď už hereckého veterána Predraga „Mikiho“ Manojloviće. Ten má sice ve snímku je krátkou vedlejší roli a objevuje se tak ve čtyřech scénách, ale z jeho úvodní scény je patrné, že jde o otrlého profesionála. Když „přijíždí“ na scénu Manajlović vidíme ten obrovský kontrast oproti Kusturicovi. Z Manojloviće čiší při jeho hraní neskutečná energie a vytváří kolem sebe pocit jakési aury, kdežto na druhé straně Kusturica je vedle něj obyčejný člověk, který sice umí trochu hrát, ale nijak nás tím nenadchne. Hlavní dámskou roli si zahrála Monica Bellucci. Její postava je filmu pojmenovaná jako „nevěsta“ a moc toho o ní nevíme. Bellucci překvapí diváky tím, že celou roli odehrála v srbštině. Její výkon však není nijak zvlášť silný, vedle Kusturici ovšem obstojí a hezky se navzájem doplňují. Ve vedlejších rolích se objevili například Sergej Trifunović, Zoran Cvijanović nebo Sloboda Mićalović.
Film má dva velmi výrazné prvky. Tím prvním jsou zvířata a jejich poněkud neobvyklé chování. Najdeme tu na slovo poslušného osla, který hlavnímu hrdinovi slouží jako kůň. Pak tu máme husy, které se s oblibou koupají v krvi, hada který pije mléko a roste, slepici zhlížející se v zrcadle a poněkud zdomácnělého sokola. To všechno má jistě nějakou symboliku, kterou zná jen sám tvůrce. Momenty se zvířaty dodávají dramatu jakýsi surrealistický prvek, divák se směje, ale hlubší smysl scén stejně nechápe. Kusturica sám uvedl, že příroda má v jeho snímku speciální místo a příběh je na ní poněkud zaměřen.
Druhým prvek je hudba. Ta je výrazná ve všech Kusturicových počinech. Jako z části muzikant má tento režisér k hudbě opravdu blízko. A hudební doprovod je v jeho filmech důležitý. Hudba je zábavná, napínavá, moderní a hlavně kvalitní. Skladby zřetelně doplňují jednotlivé scény i samotný děj. Bez hudby v pozadí by snímek nebyl to, co je. Ani zdaleka by na diváka neměl ten stejný dopad, jaký má s hudbou. Kusturica prostě ví, jak do svých děl správně doplnit hudbu, aby to vyznělo přesně tak, jak má.
Co se týče celkového dojmu, tak jde jistě o kvalitní filmařské dílo. Kusturica je jedním z největších evropských režisérů a je jasné proč. Umí natočit film, který nás jednak pobaví, je nám z něj smutno a na konec nás přivede k zamyšlení nad některými jeho prvky. Z jeho hereckého výkonu je však patrné, že by se měl spíše více držet režírování než hraní. Dohromady s ostatními herci však působí jeho výkon mile a nijak neurazí. Stejně ale spíše pobaví výkony herců ve vedlejších rolích, díky kterým má Na mléčné dráze úroveň. Velkým plusem snímku je i hudba, která dodává příběhu to správné vyznění. Když se zkombinují všechny tyto prvky ještě se surrealistickým nádechem díla a momenty ze života zvířat, tak dostaneme dobrý a poutavý film, který věrné Kusturicovi fanoušky jistě nezklame.
Zapomněl jsi mléko, drahý.
Mně neublížíš jako DiCapriovi, viď?
Trochu veselice uprostřed války musí být.
Na mléčné dráze / On the Milky Road
Co se týče celkového dojmu, tak jde jistě o kvalitní filmařské dílo. Kusturica je jedním z největších evropských režisérů a je jasné proč. Umí natočit film, který nás jednak pobaví, je nám z něj smutno a na konec nás přivede k zamyšlení nad některými jeho prvky. Z jeho hereckého výkonu je však patrné, že by se měl spíše více držet režírování než hraní. Dohromady s ostatními herci však působí jeho výkon mile a nijak neurazí. Stejně ale spíše pobaví výkony herců ve vedlejších rolích, díky kterým má Na mléčné dráze úroveň. Velkým plusem snímku je i hudba, která dodává příběhu to správné vyznění. Když se zkombinují všechny tyto prvky ještě se surrealistickým nádechem díla a momenty ze života zvířat, tak dostaneme dobrý a poutavý film, který věrné Kusturicovi fanoušky jistě nezklame.
- Hodnocení