Recenze: Válka o planetu opic / War for the Planet of the Apes

Já tuhle válku nezačal. 
 
 
 
Válečné plameny zažehl Matt Reeves dokonale. Inteligentní šimpanz Caesar (Andy Serkis) je zpět a čelí otevřené válce mezi opicemi a lidmi. Na příběhu, ze kterého by se ve špatných rukách stalo dvouhodinové utrpení, dokázal, že dobré nápady dělají velké režiséry. Kreativitou je Reevesův nový film prošpikovaný skrz naskrz.

Válka o planetu opic navazuje na předchozí kapitolu nazvanou Úsvit planety opic a přenáší nás do doby dva roky po událostech minulého dílu. Svět je zmítán válkou mezi dvěma dominantními druhy – lidmi a inteligentními opicemi. Z Caesara se tak stává nejen autoritativní hlava opičího společenství, ale také neohrožený generál. I přesto, že se svými druhy uprchne do hlubokého lesa, střety s lidskými vojáky jsou stále častější a brutálnější. Caesar tak musí nejen přijít na způsob, jak zastavit válku, ale také na to, jak se vypořádat s bolestnými ztrátami, které probudily k životu jeho temnou stránku…

Od samého počátku je film úderný a působivý.Mnozí knihomolové tvrdí, že dobrou knihu poznají podle první věty. Pokud bychom toto hodnocení přenesli do kinematografického měřítka, splnil by režisér Reeves úkol na jedničku. Metody užité v prvních minutách snímku by klidně mohly sloužit jako odrazový můstek a inspirace pro budoucí zvídavé filmové tvůrce. Od samého počátku je film úderný a působivý. Velmi snadno nás vtáhne do světa, u kterého jsme po smrti Caesarova soka Koby naivně věřili, že má šanci stát se bezpečným místem pro život.

Filmaři měli při výběru herců vskutku šťastnou ruku. Za zmínku stojí zejména duo Andy Serkis a Woody Harrelson neboli Caesar a plukovník McCullough. V kontrastu s bojovnými soky na život a na smrt, kteří toho mají společného víc, než možná tuší, pak stojí teprve dvanáctiletá Amiah Miller. Ta ztvárnila malou dívenku, jenž bude Caesara a jeho věrné přátele na nebezpečné cestě doprovázet.

Potěšeni budou ve Válce o planetu opic jak zastánci propracovaných efektů, tak konzervativci razící heslo „klasiku nebo smrt“. Zkušený Reeves si takovou kombinaci mohl dovolit – po úspěšném Úsvitu planety opic z roku 2014 o jeho vynalézavosti a umném režisérském očku nikdo nezapochyboval. Snímek má zdařilý scénář a ani spisovatel Pierre Boulle, otec Planety opic, by se za nové ztvárnění stydět nemusel. Dobrodružné drama se nestane s největší pravděpodobností lahůdkou pro jednu diváckou skupinu, ale smete jako tornádo davy s nejrozličnějším vkusem. Každý si zde najde to své. Ať už dobrodružství, akci, vtip, romantiku či nádech sci-fi. A i když by to do americké „opičárny“ mnozí neřekli, nejedna otrlá dušička utře do rukávu pár slz.

Nový snímek navazující na předešlý Úsvit planety opic potěší věrné fanoušky série. Zároveň však nabízí poutavou podívanou i pro nezasvěceného diváka. Režisér Reeves spojil staré s novým a vytvořil koncept, který se bezpochyby zapíše do dějin sci-fi dramatu. Vybírá si silná témata a neváhá je zpracovat čistě, jednoduše, ale o to efektivněji. V jeho podání se i z celkem mainstreamové honby za pomstou stává náramná podívaná, jejíž útržky nám poběží před očima ještě dlouho po zhlédnutí Války o planety opic.
 
 

Kam až zavede Caesara touha po pomstě?
 
 

Má však po boku ty nejlepší přátele.
 
 

Ale také nepřítele, který nemá slitování.