A čeho se bojíš ty?
Nesmrtelný příběh krále hororu Stephena Kinga se vrací na filmová plátna. TO se pod taktovkou režiséra Andyho Muschiettiho znovu probouzí k životu a je děsivější než kdy dřív. Výrazné propojení s knižní předlohou a respekt ke stejnojmenné verzi z devadesátých let zajišťuje, že nás klaun Pennywise nemilosrdně vtáhne do svého světa. Díky zmodernizování možná natolik přesvědčivě, že se cejchu „Klub smolařů“ nezbavíme ani po opuštění kinosálů. Nové TO má ambice postarat se dětem i dospělým o pár bezesných nocí, i když k tomu místy využívá trochu levné praktiky.
To, co v roce 1990 režisér Tommy Lee Wallace napěchoval do téměř 200minutové stopáže má nyní příležitost ukázat se v novém světle – přesně jako Kingův román je i současné Muschiettiho TO rozděleno na dvě části, přičemž druhá vlna nočních můr plných chichotajících se dvoumetrových klaunů nás zřejmě čeká v příštím roce.
Podstata příběhu ale přes moderní vychytávky zůstává v novém snímku stejná. S fiktivním městečkem Derry ve státě Maine něco není v pořádku. Temná historie a stále se zvyšující počet zmizelých dětí jsou toho důkazem. Náctiletý Billy (Jaeden Lieberher) se svou partou „loserů“ tak čelí zlu v podobě krvelačného klauna Pennywise (Bill Skarsgård). Zlu, se kterým se nikdy dřív nesetkali a ani v nejděsivějších snech by si netroufli připustit, že může být skutečné.
Nečekejte béčkovou podívanou …Nečekejte béčkovou podívanou ani absolutní hororovou slast. TO, které jinak sklidí velký úspěch a pravděpodobně stane na nejvyšší příčce ve své kategorii pro letošní rok, místy samo sebe připravuje o cenné momenty překvapení. Tvůrci cíleně do několika pasáží filmu nasázeli vícero celkem předvídatelných lekacích scén za sebou, což může působit dojmem, že své publikum podceňují nebo věří tomu, že tyto momenty jsou natolik děsivé, že divák absenci šoku nepocítí. Faktem je, že bezchybný herecký výkon Billa Skarsgårda, který ztvárnil hrůzostrašného Pennywise, efekt předvídatelnosti skutečně umazává.
Nejnovější TO ale táhne kupředu tolik silných vlastností, že ho diváci jen tak nezavrhnou. Počínaje neokoukanými tvářemi a velmi šikovnými malými herci, přes silnou příběhovou základnu až po (na horor) úctyhodné psychologické prokreslení postav. Kombinace hudby Benjamina Wallfische a scénáře, který se docela věrně drží knižní předlohy, tvoří harmonii, která nám způsobí opravdové mrazení. A vezmeme-li v potaz famózní práci maskérů, po zhlédnutí adaptace, které dominantně kraluje Skarsgård junior, poděkuje tvůrcům nejeden lékárník. Nebo snad věříte, že se ještě někdy po setmění projdete jen tak ulicí – bez obav, že někde zpoza rohu vyletí pouťový balonek?
Nepříliš známý Jihoameričan Andy Muschietti se svého úkolu zhostil se vší grácií a vytvořil podívanou plnou hrůzy, u které se bude dmout pýchou zajisté i sám Stephen King. Nové TO dává prostor věcem, které byly v předešlé filmové adaptaci opomenuty a má ambice zaujmout nejenom milovníky hororu a knižní verze, ale i ty, kteří ocení dobře promyšlený, konzistentní příběh. K dokonalosti musí režie pár drobností vyladit, ale vhledem k tomu, jak těžké je v dnešní době vyděsit otrlou, takřka neprůstřelnou diváckou základnu, dostaneme od TOHO maximum, co nám jen může dát. A až večer zavřeme oči, spolykáme prášky na spaní a budeme rozjímat nad tajemstvím městečka Derry, možná že budeme za trochu přitažené lekací scény, které nás drží při zemi, vděční. Nechceme přece také létat.
Dej sem rušišku, milášku!
Jedna, dvě. Klaun už jde. Klaun už si jde pro tebe…
Tuhle partu ale Pennywise dost možná podceňuje.
TO / It
Nepříliš známý Jihoameričan Andy Muschietti se svého úkolu zhostil se vší grácií a vytvořil podívanou plnou hrůzy, u které se bude dmout pýchou zajisté i sám Stephen King. Nové TO dává prostor věcem, které byly v předešlé filmové adaptaci opomenuty a má ambice zaujmout nejenom milovníky hororu a knižní verze, ale i ty, kteří ocení dobře promyšlený, konzistentní příběh. K dokonalosti musí režie pár drobností vyladit, ale vhledem k tomu, jak těžké je v dnešní době vyděsit otrlou, takřka neprůstřelnou diváckou základnu, dostaneme od TOHO maximum, co nám jen může dát. A až večer zavřeme oči, spolykáme prášky na spaní a budeme rozjímat nad tajemstvím městečka Derry, možná že budeme za trochu přitažené lekací scény, které nás drží při zemi, vděční. Nechceme přece také létat.
- Hodnocení