Recenze: Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Až moc bláznivá komedie.
 
 
Děj nového snímku Filipa Renče se dá ve zkratce shrnout pouze ve dvou větách. Žena hledá muže, když ho konečně najde (doslova prvního, co se na ní hezky podívá), vezme si ho, založí rodinu, začne studovat, ale pak zjistí, že jí muž podváděl. Upadá do deprese, následovně hledá dál chlapa a diváci sledují její útrapy a trapasy.

Snímek tlačí až moc na pilu a snaží se být za každou cenu vtipný.Co se tedy stane, když se spojí Filip Renč a Halina Pawlowská? Vzniknou zoufale Zoufalé ženy, co dělají až moc zoufalé věci, aby se líbily. Film, který je adaptací stejnojmenné knihy Pawlowské (ta zároveň vytvořila i scénář), je zvláštní podívanou. V některých momentech snímek tlačí až moc na pilu a snaží se být za každou cenu vtipný, což mu neprospívá. A to je škoda, protože samotný příběh je vlastně i originální a působí do jisté míry zajímavě. Ze začátku se zdá, že je o svěží netypický nápad s nevšední hrdinkou, ale postupně vše začne upadat do zbytečných klišé (třeba když se hlavní hrdinka v depresi, že nemůže najít pořádného chlapa, ujídá a upijí jako Bridget Jonesová). Dohromady tak nejde o úplně špatný nápad, který však nemá dobrou realizaci.

Z celého snímku se dají hodnotit nejpozitivněji výkony herců, kteří z větší části baví. Klára Issová coby hlavní hrdinka Olga je poměrně přesvědčivá a není těžké se s ní v některých momentech ztotožnit (např. když se ztrapní při zkoušce na vysoké škole). Dále je také nutné vyzdvihnout výkon Jiřího Dvořáka, který coby narcistický otec Olgy baví asi nejvíce ze všech. V dalších rolích se pak objevili Alice Bendová, Matouš Ruml, Aneta Krejčíková, Pavel Kříž a další.
Herci tedy představují asi nejsilnější stránku. Příběhová linie tu nejslabší. Tvůrci skáčou z jedné scény do druhé, občas se tak věci dějí bez většího vysvětlení. Navíc má snímek poněkud zvláštní tempo, i když má poměrně krátkou hodinu a půl dlouhou stopáž, tak se děj chvílemi vleče a jindy až moc rychle přeskakuje, to jinými slovy ukazuje, že co funguje v knize, nemusí vypadat stejně dobře na filmovém plátně. A to platí i pro vypravěčský styl hlavní hrdinky, který spíš, než aby plnil účel, tak zkrátka irituje.

Už podle plakátů s velkým křiklavým růžovým písmem lze posoudit, o jak kvalitní snímek půjde, a divák nebude na omylu. Příběh je křiklavý, stejně jako ten nápis, s hromadou nepovedených vtipů, až se člověk občas cítí trapně za herce. Možná nejpovedenější scénou je cameo Pawlowské coby zámožné rusky, které je vzápětí vystřídáno bizarnostmi. Celému filmu nepomáhá ani poněkud předvídatelný konec.
 
 

Když u kadeřníka řeknete, že chcete jen trochu zastřihnout…

„Hele, takhle nevážím skoro nic!“

Loď, vítr ve vlasech, už chybí jen ten DiCaprio.