Jak jsme hráli čáru (2014)

Film

jak_jsme_hrali_caru_plakat

Režie:


Premiéra v ČR: 4. 12. 2014 ()



Oficiální synopse:
Na některých místech se dospívá rychleji

Pod řekou Moravou prý vede tunel, kterým se dá zdrhnout do Rakouska. Jen je potřeba ho najít. Na životě na československo-rakouském pomezí v šedesátých letech minulého století ležela těžká deka, asi jako v každém „citlivém“ pohraničním pásmu. Hlavní hrdina filmu režiséra Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru má tu výhodu, že kvůli dobrodružným výpravám, rvačkám se spolužáky a prvním láskám atmosféru doby a místa tolik nevnímá. Malý Petr (Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy) vyrůstá v péči prarodičů (Milan Lasica, Libuše Šafránková), protože jeho rodiče emigrovali do Vídně a od té doby se ho prostřednictvím úřadů marně snaží získat. I proto Petr vymýšlí nejrůznější způsoby, jak se přes čáru dostat, pro což má čím dál menší pochopení velitel místních pohraničníků (Ondřej Vetchý). Mnohem větší problémy má ale Petr s partou černogardistů, kteří si libují v trápení slabších dětí. Třeba i jejich občasným přivazováním k mučednickým kůlům. Mezi ty, kteří jsou na Petrově straně, patří „pomalejší“ spolužák a velmi sympatická kamarádka, kvůli nimž se s černogardisty neváhá opakovaně a důkladně poprat. Jak se šedesátá léta chýlí ke konci a poměry v zemi se dramaticky mění, otevře se nakonec i před Petrem vysněná cesta přes hranice. Vyrazit na ni ale znamená ztratit prarodiče, kamarády a nezapomenutelná dobrodružství. Když je vám „náct“, máte v životě přece jen jiné priority. „Příběh je Amarcordem malého chlapce, který vyrůstá v pohraniční obci, kde ve společnosti přátel a nepřátel prožívá své knoflíkové války, první lásku, první zradu, první zločin a první trest,“ srovnáním s Felliniho klasikou výstižně glosuje režisér Nvota svůj film. Ten je cenný právě tím, že dobu nedávno minulou nahlíží originálně dětskýma očima a tím ji zpřístupňuje i mladšímu divákovi.
(photo&video: )

Galerie

Galerie:
(photo&video: )

Video

Trailer:

(photo&video: )

Recenze

Recenze:
jak_jsme_hrali_caru_plakat

Dusivou atmosféru v pozadí se snímek snaží vyvážit hravým humorem a dětský svět k němu zjevně vyzývá. Čím víc však poznáváme třídní kolektiv, tím víc si uvědomujeme, že děj z velké části vypráví o vyrůstání v obtížných podmínkách a s tím související plíživou deformaci lidského charakteru. Nvota vyzdvihuje romantickou povahu dětství, ale také upozorňuje na jeho jednoduchost a bolestivé zrání. Kromě tendencí ke krutosti dojde i na staré dobré spratkovské sobectví i na určité projevy vlídnosti vůči slabšímu a touhu zažít dobrodružství (k níž patří neodmyslitelně i tendence bohapustě si vymýšlet).


(photo&video: )

Články k filmu

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací