Recenze Nabarvené ptáče: Nenechalo se uklovat v surovém lidském světě

Jak se změní člověk, když na něj dlouhodobě působí ty nejhorší možné vlivy?
 
 
Filmová adaptace stejnojmenného světově uznávaného románu od polského autora Jerzyho Kosińského pod taktovkou režiséra Václava Marhoula vtrhla na plátna kin a rozpoutala vlnu rozporuplných reakcí.

Během druhé světové války je chlapec jménem Joska poslán rodiči na venkov k tetě do blíže nespecifikované části východní Evropy, aby ho uchránili před hrůzami války. Už z toho není chlapec příliš nadšený, ale situace se ještě zhorší, když teta nečekaně zemře a on se musí vydat sám na cestu domů. V průběhu jeho putování vystřídá mnoho míst, na kterých potká nejrůznější typy lidí. Projde si řadou strašlivých útrap v boji o své holé přežití, protože v drsném prostředí s ním nikdo nemá slitování. A tak se bude muset naučit, jak se o sebe sám postarat.

V průběhu vidíme nucený přerod nevinného dítěte do psychicky dospělého jedince, který musí používat chladnou logiku, aby měl šanci přežít. V průběhu vidíme nucený přerod nevinného dítěte do psychicky dospělého jedince, který musí používat chladnou logiku, aby měl šanci přežít. Od každého, s kterým stráví nějaký čas, si vezme nějaké to „moudro“ do života. Jsme přímými svědky mnoha krutých násilností, které ho potkají nebo kterých se zúčastní jako přihlížející. Chlapce sice litujeme, ale navzdory tomu, že vše vnímáme z jeho pohledu, je to pro nás tak nějak odosobněné. Možná je to právě tím, že netušíme, jaké myšlenky se mu honí hlavou, protože se příliš nevyjadřuje.

Hodně scén způsobí jen zírání v němém zděšení, jenže takto nejde tvářit se pořád, zvláště ne téměř tři dlouhé hodiny stopáže. Proto po chvíli opakujících se nevýslovných zvěrstev se naše mysl jaksi otupí a my s oddaností sledujeme to, co dalšího ještě přijde.

Všechny absolutně znechucené prvotní reakce na snímek byly ale značně přehnané. Václav Marhoul si velmi zkušeně poradil s ostrými pasážemi knihy a vlastně byl ještě poněkud gentlemanský, co se týče přímého zobrazování násilí. To znamená, že ho sledujeme, ale naštěstí nemusíme snášet příliš odporné detaily. Navíc jsou některé události pouze taktně naznačeny. Ve filmovém průmyslu se rozhodně můžeme setkat s mnohem otřesnějšími scénami.

Přestože je obdivuhodné, že tvůrci vymysleli speciálně pro tento účel celý nový jazyk, postavy ho příliš nevyužijí. Většinu času totiž mlčí, a když už jím promluví, připomíná nejvíce mix češtiny a ruštiny, který dělá některým hercům značné potíže při vyslovování. Nejčastěji je možné slyšet jen ticho, které podtrhuje hloubku sdělení a umožňuje nám více se soustředit právě na obraz. Zároveň se také nesnaží vyvolat emoce za každou cenu, jak to mnohdy dělává hudební doprovod.

Takto vlastně téměř němý film je nutné vyvážit opravdu vynikajícími herci, kteří umí hrát beze slov – a to se v tomto případě povedlo. Sázka na mladého Petra Kotlára, který ztvárňuje Josku, se autorovi vskutku vyplatila. Ze zahraničních hvězd si zahráli epizodní roli například Stellan Skarsgård, Harvey Keitel nebo Julian Sands, z českých zase Jitka Čvančarová, Radim Fiala nebo Pavel Kříž.

Důležitým aspektem, který přidává na hodnotě, je bezpochyby práce kameramana Vladimíra Smutného. Neobyčejně zajímavé záběry z černobílého světa ještě více podporují už tak velmi depresivní náladu. Bez barev navíc vše působí méně drasticky, kdo ví, zda v tom také není právě takový záměr.

Pokud máte jemnou duši a stále ještě věříte v neochvějné dobro lidské rasy, raději se do tohoto dramatu nepouštějte. Ačkoliv neobsahuje nijak zvlášť detailní záběry, nebojí se jakéhokoliv kontroverzního tématu – ať už násilí, pedofilie, zoofilie či přespříliš sexuchtivých žen. Ukazuje ty nejtemnější hříchy a vlastnosti lidí, které mají tendenci lehce se projevit především v extrémních životních podmínkách. Rozhodně to není pro každého, komerčního diváka nijak neoslní, filmoví příznivci ocení způsob vypravování a natočení. Tak jako tak ale budete po zhlédnutí totálně vyčerpaní z takto těžkého zážitku.
 

V kostele bude konečně dobře, nebo ne?


 

Tyhle pronikavě velké hnědé oči dostanou každého.


 

Tak kde je? Mám chuť někoho zbít.

(Foto: Jan Dobrovský)

65%

Nabarvené ptáče / The Painted Bird

Pokud máte jemnou duši a stále ještě věříte v neochvějné dobro lidské rasy, raději se do tohoto dramatu nepouštějte. Ačkoliv neobsahuje nijak zvlášť detailní záběry, nebojí se jakéhokoliv kontroverzního tématu – ať už násilí, pedofilie, zoofilie či přespříliš sexuchtivých žen. Ukazuje ty nejtemnější hříchy a vlastnosti lidí, které mají tendenci lehce se projevit především v extrémních životních podmínkách. Rozhodně to není pro každého, komerčního diváka nijak neoslní, filmoví příznivci ocení způsob vypravování a natočení. Tak jako tak ale budete po zhlédnutí totálně vyčerpaní z takto těžkého zážitku.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací