Recenze Cesta ke svobodě: Nejvyšší hodnotou je síla autenticity

Náhodný nález odhalil nové příběhy obyčejných lidí, kteří hrdě stáli v první lajně.
 
 
V souvislosti s třicetiletým výročím Sametové revoluce se televize Nova rozhodla natočit poněkud netradiční dokument. Ten vznikl na základě nově nalezených fotek amatérského fotografa Karla Bucháčka, který je během revolučních dní pořídil. Jsou na nich zachyceni lidé, kteří se jich přímo zúčastnili. A právě prostřednictvím jejich vypravování se dozvídáme skutečné příběhy související s tehdejšími událostmi.

Proto je vypravování v tomto případě ohromným přínosem, ale současně také velkým rizikem.Jistě má dokument velkou výpovědní hodnotu v tom, že se jedná o reálné zážitky jednotlivých lidí. Situaci ovšem komplikuje fakt, že od té doby uplynula tak dlouhá doba. Ačkoliv se na tak významnou událost určitě jen tak nezapomíná, hlava každého člověka prostě může některé vzpomínky tak nějak vypustit nebo si je během let trochu upraví, klidně neúmyslně. Nehledě na to, že někteří se mohli dělat záměrně lepšími, což je další přirozená vlastnost našeho druhu. Proto je vypravování v tomto případě ohromným přínosem, ale současně také velkým rizikem. Nicméně hlavně skrze něj se uchovávají dějiny každého národa, tudíž se jedná o rozšířený jev všude na světě.

Některá fakta jsou občas zbytečně zmíněna dvakrát – jak ze strany samotných aktérů, tak následně vypravěčem. Tohle zdvojení nepůsobí moc dobře, divákovi snad i bez opakování dojde zbytek souvislostí, aby si vytvořil celkový obrázek sám. Nicméně to nemůžeme dávat za vinu příjemnému hlasu Viktora Preisse, který nás po celou dobu pořadem provází a bezpochyby měl text dopředu připravený od někoho jiného. Chtělo by to trochu více se zamyslet nad koordinací jednotlivých složek.

Snímek poskytuje sice různé úhly pohledu, ale pouze z jedné strany barikády. I když je samozřejmě pochopitelné, že i kdyby se poznal někdo z policejní jednotky, jistě by se k tomu moc hrdě nehlásil. V opačném případě by mohla být zajímavá případná konfrontace s alespoň jedním odlišným názorem. Zároveň je ale neskutečně milé, že se k tématu nevyjadřuje žádný politik, proto není dokument nijak příznakový.

Povedené je kombinování jednotlivých výpovědí s autentickými záběry natočenými přímo z místa, o kterém se zrovna mluví. Přehrabování se v různých archivních materiálech muselo dát velmi zabrat, protože snímek je plný videozáznamů z oné doby. S tím souvisí i výběr příběhů, jelikož tvůrci bezpochyby museli udělat selekci toho, čí zážitky jsou nejpoutavější a nejvíce relevantní.

Zřejmě největším zklamáním jsou hrané části. Ty se snaží doplnit obrazově ne příliš nosné vypravování účastníků před plátnem s jejich fotografiemi a navodit trochu dojem pohyblivosti obrazu. Jenže spíše nešťastně shazují jinak poctivě odvedenou práci. Tvůrčí tým by udělal lépe, kdyby si tyto scény odpustil. Trochu jako by svým způsobem parodovaly jinak vážnou situaci.

Informačně se jedná jistě o velmi přínosné dílo, protože se nesnaží jen stroze z dostupných a mnohokrát použitých materiálů sestavit prostý popis událostí, ale dostává se až za ně a dodává jim skutečné emoce, lidskost. Možná právě tímto způsobem dokáže lépe proniknout k druhým, protože vzbuzuje pocit sounáležitosti. Rozhodně má smysl vytvářet takovéto filmy, protože předávají důležité poselství dalším generacím, které si na dotčenou dobu nepamatují. Výše zmíněné nedostatky je možné právě z tohoto důvodu poměrně snadno přejít.
 

Tak kudy se jde na tu demonstraci?

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“