Recenze Modelář: Po dlouhé době povedený psychologický film z českého prostředí se zajímavým námětem

Spravedlnosti musí být učiněno zadost, i když se to týká vážených lidí.
 
 
Režisér a scénárista Petr Zelenka přišel s velmi neobvyklým tématem, které může lehce vzbudit pobouření. Při psaní příběhu nepospíchá a promýšlí všemožné detaily, což je pak na kvalitě konečného výsledku opravdu znát. Velký úspěch zaznamenaly jeho filmy Rok ďábla (2002), Příběhy obyčejného šílenství (2005) nebo Karamazovi (2008).

Muž přezdívaný Plech (Jiří Mádl) vlastní prosperující firmu s drony a natáčí s nimi různé videoklipy. Jde mu především o finanční stránku věci. V nouzi požádá o pomoc svého kamaráda Pavla (Kryštof Hádek), který se právě vrátil ze zahraničí, kde prožil velmi dramatickou událost. Ta ho ovlivní natolik, že touží po spravedlivém světě a chce rozjet právní proces proti vysoce postaveným americkým činitelům. Když ale vidí, že je tato situace téměř beznadějná, rozhodne se to vyřešit po svém.

Herec Kryštof Hádek splnil to, co se od něj očekávalo. Hlavní hrdina nám totiž je vlastně docela sympatický, ačkoliv je dost zvláštní. Jiří Mádl nejdříve kvůli svému stylu mluvy vystupuje spíše jako nějaká zábavná karikatura, ale nakonec si na to zvykneme a máme chuť prostě jen smeknout před jeho rétorickými schopnostmi. Je vidět, že si museli oba dva najít cestičky ke svým postavám a dát jim něco ze sebe, proto je zpodobnili nakonec tak důvěryhodně. Mezi nimi to taky klape před kamerou tak, jak má, přestože je každý z nich úplně jiný, to ovšem dodává jejich přátelství potřebnou dynamiku. Herečka Veronika Khek Kubařová se Zelenkou spolupracovala už v minulosti a evidentně si vzájemně padli do noty.

Nepříliš skrývaná kritika současné politické situace se trochu schovává za to, že nepopisuje přímo náš reálný svět.Specifikovat prostředí příběhu je vcelku složité, protože se odehrává v současné Praze, ale zároveň přichází s vlastními fantaskními dodatky. Například naši vrcholoví vládní činitelé zůstávají relativně stejní. Do toho jsou ale přidáni vymýšlení kandidáti na prezidenta, takže je těžké si vnitřně v hlavě utřídit, v jaké rovině se vlastně pohybujeme. Je to taková hra autora s publikem – hádej, zda prostřednictvím nerealistických věcí nekritizuji něco skutečného. Nepříliš skrývaná kritika současné politické situace se trochu schovává za to, že nepopisuje přímo náš reálný svět.

Zároveň je dobře, že film otevírá téma, které je sice už starší, nicméně by v žádném případě nemělo být přejité mlčením. Pozornost je věnována například kauze Abu Ghraib a dalším. Tyto souvislosti jsou hrubě nastíněny, takže to pochopí i lidé, kteří se o tuto problematiku dříve příliš nezajímali. Zvláště to zaujme ty, kterým není jedno, co se na tomto světě děje, lhostejno, odkud pocházejí. Protože i když se někdo chová nelidsky, neznamená to ještě, že máme my automaticky právo chovat se k němu stejně. Čím bychom se od něj potom odlišovali?

Ústřední postava přišla do přímého styku s takovým nepřípustným jednáním, tudíž je zcela logické, že se s tím pokouší něco udělat. I když se v Česku nedočká moc velkého pochopení. Tvůrci se tím snažili také ukázat mimo jiné i maloměšťáctví zdejších obyvatel, kterým záleží většinou jen na tom, co se děje na jejich území. A někdy jim dokonce nezáleží ani na tom.

Jedná se o velmi odvážný počin, protože otevírá takto citlivé téma a zároveň se nebojí kritizovat i nynější stav politiky. Vše se to ale děje tak nějak s lehkostí, protože je to prokládáno skvělými hláškami, které diváka skutečně pobaví. Po vizuální stránce zaujme hlavně tím, že ukazuje, jak vlastně probíhá natáčení s dronem. Přitom se vyhýbá klišé záběrům, které vídáme v jiných snímcích. Hudba ruské zpěvačky a básnířky Janky Djagilevy je příjemná na poslech a rovněž správně koresponduje s psychickým rozpoložením hlavní postavy. Škoda jen, že v našich končinách nejspíše nebude rezonovat film takovou silou, jak by tomu bylo nejspíše jinde. Což souvisí také právě s tím, na co se snaží autor poukázat – s neochotou našeho národa dohlédnout i za hranice českého dvorečku a vidět věci v souvislostech.

 

„Nechceš se mnou nic mít, protože mám velký zadek a malá prsa, co?!“

 

„Od pantáty vedou dráty.“

 

„Když umíš ovládat modely, zvládneš i drony.“

75%

Modelář

Jedná se o velmi odvážný počin, protože otevírá takto citlivé téma a zároveň se nebojí kritizovat i nynější stav politiky. Vše se to ale děje tak nějak s lehkostí, protože je to prokládáno skvělými hláškami, které diváka skutečně pobaví. Po vizuální stránce zaujme hlavně tím, že ukazuje, jak vlastně probíhá natáčení s dronem. Přitom se vyhýbá klišé záběrům, které vídáme v jiných snímcích. Hudba ruské zpěvačky a básnířky Janky Djagilevy je příjemná na poslech a rovněž správně koresponduje s psychickým rozpoložením hlavní postavy. Škoda jen, že v našich končinách nejspíše nebude rezonovat film takovou silou, jak by tomu bylo nejspíše jinde. Což souvisí také právě s tím, na co se snaží autor poukázat – s neochotou našeho národa dohlédnout i za hranice českého dvorečku a vidět věci v souvislostech.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací