Recenze: Suspiria nabízí velmi intenzivní zážitek, který si zakládá především na své výrazné vizuální stránce
Tohle není jen tak obyčejná taneční škola.
Píše se rok 1977 a nadějná americká tanečnice Susie Banion přijíždí do Berlína, zmítaného událostmi Německého podzimu, aby si zde splnila svůj sen. Susie se tak dostává do úzkého okruhu elitního tanečního studia, které však skrývá temné tajemství a Susie se rázem stává jeho středem. Zhruba tak zní premisa tohoto remaku stejnojmenného italského hororu ze 70. let. Režisér Luca Guadagnino a scenárista David Kajganich zde přináší divákům opravdu rozporuplnou podívanou.
Celý příběh má pomalý, až melancholický rozjezd s podtónem něčeho nepříjemného a děsivého. Už od samého začátku jsme si totiž vědomi, že tohle nebude úplně obyčejné dílo. A i když je děj po většinu času poněkud statický (k tomu ještě později), tak je snímek plný nečekaných zvratů a poměrně drsné podívané.
Prim zde hraje vizuální stránka, na které si tvůrci dali opravdu záležet.Prim zde hraje vizuální stránka, na které si tvůrci dali opravdu záležet. Najdeme tu mnoho krve, nahoty a vůbec explicitních scén. Suspiria je zkrátka intenzivní zážitek po všech stránkách a zcela jistě se hodí varování, že nejde o snímek pro každého, pro slabší povahy už určitě ne. Co však také čekat od hororu. A tak se nám zde nabízí řada opravdu silných scén plných krve, vnitřností, nahoty a všelijakých jiných nechutností, které mohou mnohé odradit.
A tvůrci na to dávají opravdu důraz, neboť zmíněné vizuálno je to hlavní, co činí ze Suspirie zajímavý film. Většina zmíněných scén je provedena artově a je zde zjevná snaha o to, působit jinak, občas až trochu vyumělkovaně. Coby horor pak díky tomu vsází Suspiria především na krvavost a obrazovou podobu, klasických lekaček tu však najdeme pomálu. Jde zkrátka o jiný typ strašidelného filmu.
To je však jedním z mála pozitiv celého díla, neboť po ostatních stránkách bohužel trochu pokulhává. Samotný příběh má totiž poněkud nejasnou pointu, která je rozvleklá skrz dvě a půl hodiny materiálu, a ke konci už má divák opravdu dost. Zdlouhavá stopáž je sice nabytá expozicí a dějem, ale ten je krajně zvláštní a ke konci trochu ztrácí význam. Respektive závěr je nejednoznačný a diváci si mají vyvodit své vlastní úsudky, čímž se tvůrci Suspirie snaží pracovat s naší fantazií, ale díky přeplněnému ději se to moc nedaří a my jsme pak spíše přehlceni. I přes to však film i jeho příběh poměrně zaujmou a ke konci nás donutí k onomu zamýšlenému zamyšlení.
Podobně rozporuplné je pak i herecké obsazení. Najdou se zde jak negativa, tak i pozitiva. V první řadě tu máme Dakotu Johnson coby tajemnou hlavní hrdinku. Johnson však podává takový bezživotný výkon a zkrátka coby protagonistka nezvládá dobře nést děj. Vedle ní se tu pak objevuje Tilda Swinton a to hned ve trojroli, coby uznávaná taneční choreografka, stařičký psychoterapeut (ano, muž) a jedna mysteriózní postava. Swinton podává ve všech třech úlohách silný a výrazný výkon a vkládá do nich vše. Především coby postava muže je k nerozpoznání a opět jednou všechny utvrzuje v tom, jak talentovaná opravdu je. Za zmínku pak také stojí Chloë Grace Moretz v malé, ale velmi výrazné roli.
Ke Swinton se váže i další silná stránka snímku, kterou jsou opravdu povedené kostýmy a masky. Ty působí velmi věrohodně a neuvěřitelně proměňují herce, čímž také často napomáhají jejich výkonům.
Celou atmosféru snímku pak doplňuje i nevšední soundtrack v podání Toma Yorkeho, leadera hudební skupiny Radiohead. Yorkeův doprovod je podobně silný jako samotná vizuální stránka, kterou skvěle komplimentuje a dotváří celkové prostředí.
Suspiria je v závěru opravdu silné a nevšední dílo, které však není pro každého. Krvavé scény, nahota a násilí jsou zde velmi explicitní. Vizuální stránka zkrátka přináší intenzivní zážitek. Zaujmout může i mysteriózní zápletka. Ta je ale bohužel podkopána ne moc povedeným a zdlouhavým vyprávěním, které má však dobrý závěrečný twist. Suspiria coby remake sedmdesátkového hororu sice pokulhává po mnoho stránkách, ale vyzdvihuje ji její unikátní vizuální provedení, na kterém si tvůrci vskutku dali záležet. A právě díky tomu si určitě najde své publikum.
Já tak rád trsám, trsám!
Tak a teď zamávám rukama a uletím.
Líbí se vám odstín šedi mojí mikiny?
Suspiria
Suspiria je v závěru opravdu silné a nevšední dílo, které však není pro každého. Krvavé scény, nahota a násilí jsou zde velmi explicitní. Vizuální stránka zkrátka přináší intenzivní zážitek. Zaujmout může i mysteriózní zápletka. Ta je ale bohužel podkopána ne moc povedeným a zdlouhavým vyprávěním, které má však dobrý závěrečný twist. Suspiria coby remake sedmdesátkového hororu sice pokulhává po mnoho stránkách, ale vyzdvihuje ji její unikátní vizuální provedení, na kterém si tvůrci vskutku dali záležet. A právě díky tomu si určitě najde své publikum.
- Hodnocení