Jak se vyrovnat s blížícím se koncem, když jste ještě ani pořádně nezačali žít?
Než skončí léto vychází z divadelní hry australské dramatičky Rity Kalnejais, ta se postarala i o scénář k filmovému zpracování. Zároveň se jedná o celovečerní debut režisérky Shannon Murphy. Překvapí citlivý a vyzrálý přístup k takto těžkému námětu. Na Benátském filmovém festivalu získal hned několik ocenění.
Vážně nemocná šestnáctiletá Milla se zamiluje do drogově závislého a dojemně bezprostředního Mosese. Nový cit a dosud nepoznané možnosti v ní probudí ztracenou chuť do života. Ačkoliv její rodiče pochopitelně nejsou z volby přítele příliš nadšení, nechtějí své dceři bránit ve štěstí. Tradiční fungování vysoce postavené a zásadové rodiny je narušeno a začnou se dít nečekané věci.
Mladá australská herečka Eliza Scanlen na sebe v poslední době právem strhává pozornost. Zaujala v dramatickém seriálu Ostré předměty i v nejnovější filmové adaptaci knihy Malé ženy. Teď poprvé dokázala, že zvládne utáhnout i celý snímek. Kdo jiný v jejím věku by uměl takto bravurně vyjádřit směsici protichůdných emocí jedním zdánlivě neutrálním pohledem? Zdatně jí sekunduje i britský herec Toby Wallace v roli Mosese, který sice není na první pohled moc sympatický, ale má v sobě zvláštní kouzlo.
Drama se vyhýbá častým klišé spojených s tímto tématem.Drama se vyhýbá častým klišé spojených s tímto tématem. Neslyšíme hrozivou diagnózu z úst doktora, ani nesledujeme zblízka průběh léčby. O nemoci samotné se vlastně skoro vůbec nemluví. Stejně jako Milla se i film pokouší od této tragické skutečnosti zcela odpoutat. I tak se musí dívka vypořádávat s jejími fyzickými, ale hlavně psychickými následky. Nečekejte ale klasické „ždímání“ emocí jako u Hvězdy nám nepřály, kde si tvůrci dali za cíl to, aby byl divák permanentně v slzách.
Děj se mimo jiné věnuje i rodičům Milly – otec Henry pracuje jako psychiatr a matka Anna je bývalá profesionální hudebnice. Žijí spolu už víceméně ze zvyku a spojuje je především jejich jediná dcera, které by snesli modré z nebe. Je škoda, že některé jejich linie (sblížení otce s těhotnou sousedkou nebo do matky zamilovaný profesor hudby) vyzní úplně do prázdna. Ukazuje se složitost mezilidských vztahů hlavně na příkladu těchto čtyř osob. Milla prochází obdobím vzdoru, to je ještě umocněno tím, v jak těžké situaci se nachází. Navíc se nedočká pochopení u svých spolužáků, ani u rodičů. Díky tomu všemu je možné vnímat zranitelnost každého člověka.
Po vizuální stránce se film nese v jemně poetickém stylu. Tvůrci si pohrávají s výraznými barvami, někdy se zaměřují na nepodstatné detaily nebo používají dlouhotrvající záběry. Neobvyklé je také to, že se ústřední hrdinka někdy dívá přímo do kamery. Pohybující se obraz i při statických scénách v nás podvědomě udržuje jakýsi vnitřní neklid. Důležitou složkou je také hudba, od té převážně vážné až po tu modernější.
Než skončí léto je velmi specifický snímek, který se nezabývá pouze lidskou konečností. Divákovi učaruje tím, jak moc je upřímně odzbrojující. Umírající dívka nechce už nic předstírat, ale touží po kontaktu se skutečným světem. Současně jsou realisticky vykresleny všechny vztahy měnících se postav. Vzhledem k tíživému obsahu překvapivě často vyloudí člověku úsměv na rtech. Prospívá mu, že se neplácá v sentimentálním patosu a ke konci nedochází ke katarzi, i když by se to nabízelo. Doprovodná vážná hudba, citlivé zpracování příběhu a pozoruhodné záběry z toho dělají skutečně umělecký zážitek.
Slušné děvče Milla poprvé potkává problémového Mosese.
„Jak moc mě máš rád, rád, jakože rád?“
Na první pohled to vypadá jako úplně normální rodinná pohodička u večeře, ale zdání často klame.
Než skončí léto / Babyteeth
Než skončí léto je velmi specifický snímek, který se nezabývá pouze lidskou konečností. Divákovi učaruje tím, jak moc je upřímně odzbrojující. Umírající dívka nechce už nic předstírat, ale touží po kontaktu se skutečným světem. Současně jsou realisticky vykresleny všechny vztahy měnících se postav. Vzhledem k tíživému obsahu překvapivě často vyloudí člověku úsměv na rtech. Prospívá mu, že se neplácá v sentimentálním patosu a ke konci nedochází ke katarzi, i když by se to nabízelo. Doprovodná vážná hudba, citlivé zpracování příběhu a pozoruhodné záběry z toho dělají skutečně umělecký zážitek.
- Hodnocení