Recenze Vzpomínky na Itálii: Liam Neeson a syn společně v dojemném dramatu vzpomínají na Itálii v době předkoronavirové a my s nimi
Film, který nemá daleko ke skutečnosti.
Vzpomínky na Itálii jsou snímek, ve kterém se opravdu zvláštním způsobem odráží pravda. V centru se zde nachází otec a syn, kteří ztratili manželku a matku a po letech se vrací do rodinného domku v Itálii, jejž plánují prodat. Nečekaný výlet se stane ozdravnou kúrou pro jejich porouchaný vztah a kdysi poničené vazby se začínají obnovovat.
Ústřední dvojici zde ztvárňují opravdový otec a syn Liam Neeson a Micheál Richardson.Jak již bylo zmíněno, v jádru všeho stojí bolestivá realita. Ústřední dvojici zde totiž ztvárňují opravdový otec a syn Liam Neeson a Micheál Richardson. Ti i ve skutečnosti ztratili manželku a matku při nešťastné lyžařské nehodě. Právě díky tomu, že Neeson i Richardson, čerpají z vlastních zkušeností, je film o tolik dojemnější a smutnější. Výkony obou jsou navíc díky tomu velmi autentické a jejich emoce syrové. I když už od počátku je však znát rozdíl mezi mladým Richardsonem a otřelejším Neesonem, který vše zkrátka podává s větší lehkostí, a nezapřou se v něm letité zkušenosti, které jeho syn zatím neměl šanci nasbírat.
Micheál Richardson tu však není jediným nováčkem. Premiéru má i James D’Arcy, který se poprvé ocitá v roli režiséra a scenáristy, proslavil se spíše coby herec (Agent Carter, Zákop, Atlas mraků atp.). Ve svém celovečerním debutu se však D‘Arcy představuje jako schopný tvůrce. Vytvořil tu kvalitní obsah, který obsahuje všeho tak akorát, i když jeho marketingové označení může být poněkud matoucí. Přes to, že se tak totiž Vzpomínky na Itálii prezentují, tak se rozhodně nejedná o klasickou romantickou komedii, spíše jde o drama s prvky komedie a romance.
Celý příběh je totiž, byť vážnou, tak sympatickou, sondou do duše dvou lidí, kteří někoho ztratili. Jako takový tak může snímek v zásadě působit jako rodinná terapie i pro oba vedoucí herce. Právě díky tomuto pocitu jsou však Vzpomínky na Itálii tolik dojemné. Velmi silná je například scéna, kdy si postava syna prohlíží fotografie své zesnulé matky a je znát, že za Richardsonovým výrazem stojí skutečná bolest.
Vzpomínky na Itálii ale nejsou neustále tak seriózní, nabízejí často i odlehčený tón. Sem tam se vyskytne humorná situace nebo komentář, které jsou podány divákovi jemně a nenuceně. Ovšem vyčnívá zde moment, když postavy jí příliš dlouho, zpomaleně a s velkými close-upy špagety. Celá situace působí zvláštně, a tak trochu mimo mísu.
Stejně jako humor je něžně podána i romantická stránka, která je spíše vedlejší dějovou linií. Nepohlcuje tu ústřední, naopak ji dobře komplimentuje a doplňuje. D’Arcy nám danou romanci nijak nevnucuje, spíš tu jen tak okrajově je a přirozeně se vyvíjí.
V poslední řadě pak také stojí za zmínku Itálie, která, jak název napovídá, je velkou součástí filmu. Tvůrci skvěle využili její malebné krajiny a vytvořili autentické prostředí, ve kterém se příběh odvíjí. Nehledě pak na to, že nám tím tvůrci jen připomněli, o jakou dovolenou letos přicházíme. Celkovou atmosféru pak dokresluje hudební malebný a místní hudební doprovod.
Vzpomínky na Itálii jsou zkrátka sympatická a tzv. feel-good podívaná, která dojme i rozesměje. Nejde o nic objevného, a přes to z více důvodů stojí za zhlédnutí. V centru stojí melancholický příběh zrcadlící skutečné osudy představitelů dvou protagonistů. Díky jejich výkonům má děj spád, i přesto, že je poněkud statický. Zkrátka se zde nenudíme. Přednesy Liama Neesona a syna jsou místy totiž natolik syrové, že se od nich jednoduše nelze odtrhnout. A důvodem ke zhlédnutí je i zmíněná Itálie, na kterou rádi zavzpomínáme s postavami, i když v trochu jiném kontextu.
Dneska dávají ten s unesenou dcerou.
Umyl sis ruce?
Mám neobvyklý druh schopností, patří mezi ně i kreslení.
Vzpomínky na Itálii / Made in Italy
Vzpomínky na Itálii jsou zkrátka sympatická a tzv. feel-good podívaná, která dojme i rozesměje. Nejde o nic objevného, a přes to z více důvodů stojí za zhlédnutí. V centru stojí melancholický příběh zrcadlící skutečné osudy představitelů dvou protagonistů. Díky jejich výkonům má děj spád, i přesto, že je poněkud statický. Zkrátka se zde nenudíme. Přednesy Liama Neesona a syna jsou místy totiž natolik syrové, že se od nich jednoduše nelze odtrhnout. A důvodem ke zhlédnutí je i zmíněná Itálie, na kterou rádi zavzpomínáme s postavami, i když v trochu jiném kontextu.
- Hodnocení