Recenze Tygři: Zapomeň na city a hraj. Příběh mladého fotbalisty upozorňuje na tabu spojená s duševním zdravím sportovců

Jez. Pij. Trénuj. Nepřemýšlej. Opakuj. 

Bylo mu pouhých šestnáct let, když ho „odkoupil“ prestižní italský fotbalový klub Inter Milán a splnilo se mu tak největší životní přání. Martin Bengtsson, jeden z nejslibnějších sportovních talentů, jaké kdy Švédsko spatřilo, o kariéře profesionálního fotbalisty snil už jako malý kluk. Jak však v komorním dramatu natočeném podle skutečného příběhu odkrývá režisér Ronnie Sandahl, za image úspěšného sportovce se mohou skrýt jiné, závažnější motivy.

Právě kontrast křehkého období dospívání a tvrdého byznysu, v němž jde člověka „koupit a prodat“, zaujal režiséra Ronnieho Sandahla natolik, aby příběh Martina Bengtssona zfilmoval.„Jsem fotbalista“, odpovídá po dlouhém přemýšlení na otázku „kdo jsi“ vysoký bledý kluk s rovnátky. Není to jediná otázka, na kterou prozatím ve skutečnosti nezná odpověď. Ačkoliv už vydělává tolik, že má na vlastní luxusní sporťák (a zároveň nemá ještě ani věk na to ho legálně řídit), během intenzivních tréninků teprve začíná poznávat své vlastní já. Poprvé daleko od domova, první bydlení bez rodičů, první vypořádávání se s rivalitou, hledání nových přátel, první láska. Právě kontrast křehkého období dospívání a tvrdého byznysu, v němž jde člověka „koupit a prodat“, zaujal režiséra Ronnieho Sandahla natolik, aby příběh Martina Bengtssona zfilmoval.

A nejen to. S Martinem Bengtssonem se tvůrce poznal už v minulosti, dříve, než si vůbec troufal na natáčení celovečerních filmů. Už tehdy ho životní příběh mladého sportovce zaujal natolik, že fotbalistu přesvědčil, aby se spoluprací na zfilmování své autobiografie nazvané Ve Stínu San Siro vyčkal. S tím, že až Sandahl pro takovýto projekt nabere více zkušeností, převede příběh na filmové plátno nejlépe, jak dovede. A tak se také stalo. V roce 2020 vznikli Tygři, svým názvem symbolicky odkazující na divoké vládce džungle držené společností v zajetí.

Příběh Martina Bengtssona, tak, jak jej tvůrci líčí, je ale mnohem více než vyprávění o rychlém vzestupu a konci velkého talentu. Díky tomu, že otevírá celospolečensky palčivá či přehlížená témata v oblasti vrcholového sportu, zaujme zřejmě i publikum, které sportovní dramata běžně nijak zvlášť neoslovují.

Ronnie Sandahl během necelých dvou hodin stopáže vytváří emočně uhrančivou, komorní a překvapivě intimní podívanou. Očima dospívajícího chlapce diváci nahlédnou na rivalitu v rámci jednoho týmu, zakusí toxickou maskulinitu v plné síle, poznají odosobňující prvky ve sportovním světě a jeho terminologii – pocítí třeba strach i radost z toho být „prodán“ nebo „koupen“ – a také, jaký tlak na psychiku mladého člověka může kombinace takových faktorů vytvářet.
Šestadvacetiletý Erik Enge, který ve snímku ztvárňuje Martina Bengtssona, v roli exceluje a na fotbalistově postupné cestě z absolutního výsluní do hluboké deprese (a to v řádu pouhých pár měsíců) autenticky přesvědčuje každou minutou. Obzvláště silně v jeho podání působí momenty, v nichž odhalujeme, jaká byla Martinova skutečná motivace k cestě na vrchol.

Sandahlův film na jedné straně vypráví osobní příběh slavného švédského fotbalisty, souběžně s tím ale upozorňuje na problematiku přehlížení duševního zdraví sportovců, jejich zlehčování a stereotypizaci, čímž získává atraktivní přesah. Právě ten ho ostatně zachraňuje v druhé polovině stopáže, která se místy až příliš vleče. V neposlední řadě film předává i několik sympatických poselství, která snad nejen sportovcům, trenérům ale i jejich fanouškům připomenou, že život na zelenavém hřišti nezačíná a ani nekončí.

Talent, který bere dech. V pouhých šestnácti letech se Martinovi splní sen a stane se profesionálním fotbalistou prestižního klubu.

Tygři
(Foto: TapeLessFilm)

Zažije první lásku.

Tygři
(Foto: TapeLessFilm)

Ale i první střety se závistivými rivaly. 

Tygři
(Foto: TapeLessFilm)
75%

Tygři / Tigers

Sandahlův film na jedné straně vypráví osobní příběh slavného švédského fotbalisty, souběžně s tím ale upozorňuje na problematiku přehlížení duševního zdraví sportovců, jejich zlehčování a stereotypizaci, čímž získává atraktivní přesah. Právě ten ho ostatně zachraňuje v druhé polovině stopáže, která se místy až příliš vleče. V neposlední řadě film předává i několik sympatických poselství, která snad nejen sportovcům, trenérům ale i jejich fanouškům připomenou, že život na zelenavém hřišti nezačíná a ani nekončí.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací