Recenze: Mára jde do nebe nás vezme na výpravu, ze které občas pořádně mrazí

Příběh horolezce Marka Holečka v celovečerním dokumentu.

Jeden z našich nejlepších horolezců se pětkrát vydal zdolat Gašerbrum I, jedenáctou nejvyšší horu Země. Po nové cestě, alpským stylem, tedy bez kyslíku, bez nosičů, vydán hoře napospas jen s tím, co se svým parťákem unesou na zádech. Za své snažení byl oceněn “horolezeckým Oscarem” Zlatým cepínem, který získali se spolulezcem Zdeňkem Hákem jako vůbec první Češi. Jak ale vypadaly předchozí neúspěšné pokusy a co všechno Márovi hora nejen dala, ale i vzala, to je dlouhý příběh. A v rukách zkušené režisérky Markéty Ekrt Válkové nesmírně poutavý, klidně i pro laika. Ovšem nutno dodat, že to možná neměla ani tak těžké, protože Holeček je neskutečný svéráz. To je nejspíš jedno z tajemství jeho úspěchu. Jak ve filmu zazní, druhý Mára na světě není.

Můžeme ho obdivovat nebo považovat za šílence, osobnost je to každopádně fascinující.Sledujeme každodenní rodinný život, promlouvají k nám Holečkovi parťáci, dost výmluvné jsou i jeho záběry z výprav. Ty jsou pochopitelně jeho vlastní, nebo pořízené spolulezci. Sledujeme extrémní tlak a vyčerpání při cestě na osmitisícovku, syrovost hor a nekompromisní sílu přírody. Ve vzduchu vždy visí mrazivá skutečnost, že i když člověk dosáhne vrcholu, není to konec cesty, ale čeká ho ještě stejně nebezpečná cesta dolů, a to už se značnou dávkou únavy. Jak vzdorovat počasí i vlastním možnostem, jak vyhodnotit, kdy mám ještě šanci se vrátit živý. Nedochází k ale předlouhému filozofování, pořád se něco děje. V divákovi přirozeně vyvstávají smíšené pocity z urputnosti, se kterou se Mára vydává zdolat horu znovu a znovu, když doma nechává rodinu, ale některé scény dokazují, že si ji vlastně nosí všude s sebou. Můžeme ho obdivovat nebo považovat za šílence, osobnost je to každopádně fascinující.

Možná i kvůli jeho optimismu není ve filmu smrt velkým tématem, přestože se tu nevyhnutelně vynoří. Škoda, že se snímek o chvilku déle nevěnoval pocitům na vrcholu, zničehonic je s divákem už dole a koukáme na propagační focení, o uzavření této kapitoly života jakoby není řeč. Tato pasáž mohla být o něco uspokojivější. Zajímavé je povídání o žití v momentu, vnitřním puzení pořád dosahovat dál a výš. Vše propojené humorem a nadhledem. Nutno dodat, že se tu přirozeně vyskytují vulgarity, ale ty k Márovi prostě patří, to ale neznamená, že jsou to jediné, co z něj “vypadne”. V průběhu svého vyprávění formuluje také velice působivé myšlenky, které v divákovi mohou rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí… Sice nás pustil jen tam, kam sám chtěl, ovšem už to je až až.

Jaká je cena za dosažení vrcholu?

Mára jde do nebe
(Foto: Bontonfilm)

Setkání s Matkou přírodou tváří v tvář.

Mára jde do nebe
(Foto: Bontonfilm)

Setkáváme se i s lidmi z Márova života.

Mára jde do nebe
(Foto: Bontonfilm)
75%

Mára jde do nebe

Dokument plný energie, přírodních scenérií i mrazivých momentů je podaný natolik lidsky, že mu mohou v klidu porozumět i diváci, kteří nemají o horolezectví potuchy, a co víc, může je bavit. I když někdy film nejde dost do hloubky, divák může dost vyčíst mezi řádky. Není to jen příběh Máry, ale i univerzální ukázka toho, čeho je vůbec člověk fyzicky i duševně schopný. Možná by každému prospěla určitá dávka márovitosti.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací