Recenze: Pánský klub nás přivádí na terapii, kde se řeší láska a sex v každém věku

Potřebují muži nevěru k životu?

Úspěšné původní představení Divadla Na Jezerce, respektive Matěje Balcara, dostalo podobu celovečerního filmu. Téma léčby erotické závislosti nám hned napovídá, že máme počítat s lechtivým a přisprostlým humorem. Na své si ale klidně přijdou i romantici a navzdory názvu se snaží snímek pobavit rozhodně nejen pánské publikum. 

Setkáme se s různorodými hrdiny, a i když jsou jejich problémy a životní příběhy rozdílné, tak jim jejich choutky komplikují život podobně. Na sezení přichází učitel Cyril (Jiří Mádl), který má starost, že podlehne svodům některé ze svých studentek. Lehce buranský nevěrník Eda (Milan Šteindler) dorazil na přání manželky. Mladíkovi Martinovi (Martin Leták) prý žádná neodolá a žádná ho dost neuspokojí, ale kdo ví, co je na jeho historkách pravdy. Bývalá rocková star Gigi (Zdeněk Žák) by si ještě rád užíval, zatímco starší Přemek (Bolek Polívka) chce už raději mít ve svém věku od choutek klid. Na druhé straně barikády stojí terapeutka Linda (Kristýna Hrušínská), která není příliš rázná, sebevědomá ani profesionální, spíše taková nadšená naivka. Oponovat vášnivým klientům, kteří většinou nechtějí ustoupit ze své pravdy, se jí moc nedaří. Rozklíčovat podstatu jejich problémů bude nejspíš složitější. A i Linda má své důvody, proč chce “léčit” nevěrníky, ideálně je úplně předělat. Jenže nic není černobílé… 

Příběh má určitě potenciál v tom, že se snaží nabídnout každému divákovi něco.Příběh má určitě potenciál v tom, že se snaží nabídnout každému divákovi něco, hrdinové jsou ze všech věkových kategorií, alespoň co se týče dospělých, pochopitelně. Přístupy k věrnosti jsou také různé. Dokonce je tu dobrák, který nikdy nepodvedl a na terapii se vydal “preventivně”. Balcar s nápadem na hru přišel sám, a nakonec své dílo také mohl převést do své filmové prvotiny. S ohledem na stejného autora je tedy těžké nesrovnávat a v tomto ohledu vyhrává divadlo. Některé role byly obsazeny populárnějšími tvářemi, což by samozřejmě nevadilo. Vtipy jsou rozpačité, ve hře mnohem suverénnější a smysluplnější. Místo aby postavy dělaly postupné pokroky a jejich činy na sebe navazovaly, jako tomu bylo celkem smysluplně v divadle, ve filmu se děj odehrává pomocí roztržitých a občas zmatených skoků. Nevyhneme se ani pár trapným scénám, které hodně kazí dojem.

Kromě slabších vtipů je také škoda, že postavy jsou tu mnohem méně komplexní, jejich chování a důvody nejsou tolik vysvětleny. Zvláště postava Martina je hodně nesympatická, zatímco v “originále” to byl zakomplexovaný machr, který díky terapii dospěl v mužského, a Šteindlerův Eda je na plátně nepříjemný exot, zatímco na pódiu je prostě trochu buranský, ale vtipný svéráz. V divadelní hře je samozřejmě ideální, když se děj odehrává víceméně v jedné místnosti, na pravidelném terapeutickém sezení. Film měl ale Balcar nutkání oživit různými lokacemi, aniž by to přinášelo velký užitek. Schůzka na nádraží, aniž by se pak někam jelo, je vážně trošku záhadou. Ve vedlejších rolích se můžeme těšit na Nelu Boudovou, Patricii Pagáčovou, Petra Bruknera a Jana Hrušínského.

Dalo by se očekávat, že po mnoha reprízách divadelní hry už bude jisté, co na české diváky funguje, a film bude pouze třešničkou na dortu. Bohužel se ze scénáře (či ve střižně) vytratilo pár nejlepších vtipů i detailů, které činily z postav ucelené charaktery, jejichž jednání má hlavu a patu. Některé herecké výkony jsou příliš křečovité a přehnané. Komedie má sice potenciál pobavit, ale navzdory originálnímu nápadu a různorodým postavám se řadí do českého průměru. Určité sympatie ovšem vzbuzuje.

„Zajdem na něco do kina, nebo to radši nebudem riskovat?“

Pánský klub
(Foto: Falcon)

„Tak to čumím!“

Pánský klub
(Foto: Falcon)

Jít se léčit není ostuda!

Pánský klub
(Foto: Falcon)
55%

Pánský klub

Dalo by se očekávat, že po mnoha reprízách divadelní hry už bude jisté, co na české diváky funguje, a film bude pouze třešničkou na dortu. Bohužel se ze scénáře (či ve střižně) vytratilo pár nejlepších vtipů i detailů, které činily z postav ucelené charaktery, jejichž jednání má hlavu a patu. Některé herecké výkony jsou příliš křečovité a přehnané. Komedie má sice potenciál pobavit, ale navzdory originálnímu nápadu a různorodým postavám se řadí do českého průměru. Určité sympatie ovšem vzbuzuje.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací