Recenze: Velká premiéra by zasloužila spíše velkou derniéru, je totiž bizarní, nevtipná a trapná

Tourettův syndrom, chrochtání nebo kakofonický soundtrack.

To vše najdete v novém autorském snímku Miroslava Krobota, který zažil svou velkou premiéru ve velkém sále hotelu Thermal během MFF Karlovy Vary. Zasloužil si však takové slávy? O tom by se dalo polemizovat. Krobotovo dílo je totiž krajně zvláštní a nezáživné, o přihlouplém a místy nevhodném humoru nemluvě. Vezměme to však všechno postupně.

Příběh se točí kolem herce Šnajdra, pro kterého je život jedna velká hra. Nikdy není jasné, co myslí vážně a co je jen žert. Tím nesmírně vytáčí svou manželku, která se obrací na partnerského poradce. Šnajdr však radši prchá před manželskou krizí do Olomouce, kam byl povolán, aby zorganizoval svůj režijní divadelní debut. S tím mu pomáhá i jeho babička, bývalá herečka, která stejně jako její vnuk miluje improvizaci. Ředitel místního divadla kariérista Grunt má však jisté pochyby, důležité pro něj je, aby představení bylo událostí sezóny. Nikdo si však nedovede představit, jak jeho chystaná velká premiéra nakonec dopadne.

Tak zní ve zkratce děj Krobotova filmu, na kterém se podílel režijně, scenáristicky i herecky. Měl by se však držet spíše toho posledně zmíněného. Námět jako takový nezní nijak strašně, ale také nečiší přehnanou originalitou. Když si Krobot na uvedení snímku ve Varech povzdychl a prohlásil „Já k tomu asi nemám co dodat“, tak, pravděpodobně neúmyslně, dokonale shrnul své dílo. Co k tomu dodat? Nejde než si jen povzdechnout nad tím, co zase ta česká kinematografie vyprodukovala…

Většina tohoto devadesáti minutového bizáru je totiž nezáživná a nesmyslná, pointu zde moc nehledejme. Jako jeden příklad za všechny poslouží scény mezi hlavním hrdinou a jeho babičkou, v nichž tyto dvě postavy improvizují. Pravděpodobně mají působit chytře a jako pokus o jakousi sofistikovanost, avšak toto sdělení nakonec vyznívá plytce a nesrozumitelně. Ostatně jako většina tohoto filmu.

Nehledě pak na to, že Krobot se spoluscenáristou Lubomírem Smékalem navíc ve svém podivném snímku snaží o jakýsi zvláštní typ humoru. Ve většině případů však gagy vyznívají spíše nevtipně a křečovitě, až občas trapně. Kromě zmíněných „improvizovaných“ scének má pak vtipně působit tajemné chrochtání na protagonistu, dělání divných obličejů nebo opilé taneční kreace Jenovéfy Bokové. Nehledě pak na to, že si velká část příběhu dělá legraci z Tourettova syndromu, kterým má postava babičky trpět. To se zdá krajně nevhodné a lze považovat za vrchol nevkusu. Proč si Krobot a spol. mysleli, že to bude v pořádku, není vůbec jasné. O samotném mírně znepokojivém konci nemluvě.

Najde se zde pár světlých chvil, jako například scéna se špagetami, kdy hlavní protagonista přijde k babičce, kde její pečovatelka připravila večeři: „Dáte si s námi špagety?“ táže se pečovatelka Mikina. „Ne, já špagety nejím,“ odpovídá protagonista Šnajdr. „Dáš si s námi špagety,“ opáčí babička. „Zrovna jsem na ně dostal chuť!“ prozře najednou náš hrdina. Anebo, když babička kontroluje Šnajdra, zda náhodou nekouří v koupelně: „Doufám, že tam nekouříš!“ „Já jsem nekuřák.“ „Tím spíš bys neměl kouřit!“ Kdyby se většina filmu nesla v takovémto absurdním duchu (o který se tvůrci zjevně snažili), bylo by to celé mnohem snesitelnější.

Krobot coby ředitel divadla Grunt předvádí svůj klasický přednes bručouna.S tím nepomáhají ani herecké výkony. Pavel Šimčík jako protagonista Šnajdr zkrátka netáhne a nemá kapacitu ani um, aby diváky herecky zaujal. Nepodává sice nijak výrazně špatný výkon, ale ničím neoslní a spíše svým přehráváním většinu času irituje. Krobot coby ředitel divadla Grunt pak předvádí svůj klasický přednes bručouna a nezdá se, že by se nějak výrazně snažil dát do toho něco více. O něco lépe jsou na to pak ženské postavy, obzvlášť Iva Janžurová coby hrdinova babička. Její výkon je jedním z mála plusů Velké premiéry. Je sice ostudné, že jí tvůrci občas ponižují na fabriku sprostý slov (momenty, kdy má její postava ataku Tourettova syndromu), ale Janžurová si s tím i tak dokáže poradit a její charisma a talent se na plátně nezapřou. V neposlední řadě pobaví i Klára Melíšková, která je ve své menší roli coby Šnajdrova manželka velmi výrazná a zaujme. Solidní jsou i Iva Pazderková, Jenovéfa Boková a Ivana Plíhalová.

A třebaže se herci sebevíc snaží, tak je jím to málo platné, neboť jejich úsilí stejně ve většině případů podkopová špatný scénář a to, že jejich postavy jsou napsány jako podivné a excentrické. Jenže tato jejich přehnaná výstřednost působí ve výsledku jaksi prvoplánově, plytce a nezábavně.

Tuto nezapomenutelně zvláštní podívanou pak doplňuje i obdobně bizarní soundtrack. Ten se spíše rovná nepopsatelné kakofonii zvuků. Skřeky, vytí a podobné zvuky, které tu v pozadí zaslechneme, opravdu nelze považovat za jakýkoliv typ hudby. Na druhou stranu se však takovýto doprovod vlastně dokonale hodí k celkové podivnosti, kterou Velká premiéra je.

Na závěr tak nelze říci nic jiného než to, že Krobotova Velká premiéra by si spíše zasloužila hodně brzkou velkou derniéru. Příběh je nezáživný, zvláštní a bez zdánlivé pointy, humor pak podivný až místy krajně nevkusný. Herci a jejich rádoby výstřední postavy také, až na pár výjimek, ničím neoslní. A když se do toho přidá kakofonický soundtrack, tak vznikne nezapomenutelně bizarní snímek, který je vlastně velmi zábavný, ale ne tak, jak bylo původně tvůrci zamýšleno.

„Mohu vás pozvat na zmrzlinu?“

Na zpověď v kostele není nikdy moc pozdě, nebo brzo.

„Tak jsem tě teda přijela zkontrolovat.“

35%

Velká premiéra

Na závěr tak nelze říci nic jiného než to, že Krobotova Velká premiéra by si spíše zasloužila hodně brzkou velkou derniéru. Příběh je nezáživný, zvláštní a bez zdánlivé pointy, humor pak podivný až místy krajně nevkusný. Herci a jejich rádoby výstřední postavy také, až na pár výjimek, ničím neoslní. A když se do toho přidá kakofonický soundtrack, tak vznikne nezapomenutelně bizarní snímek, který je vlastně velmi zábavný, ale ne tak, jak bylo původně tvůrci zamýšleno.

• Hodnocení