Recenze – Jan Koller: Příběh obyčejného kluka je poměrně plytký dokument, který se nestranní reklamě a zobrazuje jen to pozitivní

Příběh české fotbalové hvězdy.

Tím se zabývá dokument Jan Koller: Příběh obyčejného kluka, pod kterým se podepsal režisér a scenárista Petr Větrovský (Attila). Ten se tentokráte zaměřil na život a kariéru Jana Kollera, jednoho z nejznámějších českých fotbalistů, který uspěl i ve světovém měřítku a ve své době se stal fenoménem. Pokrývá jeho kariéru od Sparty, přes Lokeren a Dortmund až po národní reprezentaci. To vše snímek mapuje a neopomene ani legendární rozhovor po první úspěšném zápase, začínající zvoláním „Honzo, Honzo…“. To je však jedna z mála věcí, kterou Větrovský ve svém filmu potěší, jinak však jeho dílo na mnoha místech pokulhává.

Hned v první řadě zaujme množství zvláštních záběrů kamerou, kterými podívaná oplývá. Jsme například obdařeni příliš podrobnými detaily na Kollera i jiné postavy, či rádoby uměleckým pohledem na Kollera skrze brankářskou síť. Nehledě pak na věci, jako je nešťastně oříznutý kus hlavy Pavla Nedvěda a celkově zvláštní, nekvalitní a strojený způsob editace. Kam tím Větrovský směřoval a proč si myslel, že takhle by jejich film mohl vypadat dobře, zůstává záhadou.

Tento křečovitý a vlastně falešně působící styl zobrazování je pak doplněn o stejně podivný a iritující soundtrack. Na jedné straně se skrz celý snímek prolíná přehnaný a příliš epický soundtrack, na který se až moc tlačí (opravdu není potřeba, aby neustále a za každých momentů zněl v pozadí jako óda na titulního protagonistu). Do toho je podívaná dvakrát doplněna o zvláštní pasáž s písní Dokonalej Marka Ztraceného, která působí jako smutný, ale naději dávající hudební videoklip, pro dokument zcela nevhodný prvek.

Obdobně nevhodné je i neustále tlačení na promo produktů sponzorů filmu. „Honzo, už musíme jít nakoupit na tu kolaudačku,“ zavelí v jednu chvíli Kollerova paní domu, jako by jí to někdo šikovně napsal do scénáře. Tato věta nezní ani náhodou přirozeně, a následná sekvence na nákupech připomínající reklamu na Penny (které je jedním ze sponzorů filmu) nás v tom jen utvrzuje. Na reklamní materiál se tu klade opravdu hodně důraz, kromě zmíněné Penny (u které by se skoro hodila poznámka „paid parternship“) se často v záběrech jen tak „náhodou“ objevuje Gambrinus, další ze sponzorů. Tento příliš okatý product placement kazí celou podívanou a ruší autentičnost dokumentu.

Nepomáhá však ani fakt, že Kollerův život je prezentován až příliš moc uhlazeně.I díky tomu působí snímek hrozně strojeně. Nepomáhá však ani fakt, že Kollerův život je prezentován až příliš moc uhlazeně. Tvůrci ukazují jen a pouze zásadně to pozitivní (s výjimkou počátečních problémů ve Spartě) a v zásadě neustále to samé dokola: Koller přijde do nového klubu, trvá mu, než se do něj začlení, následně se stane instantní skórující hvězdou, jde do dalšího klubu a tak dále. Tohle následování stejného vzorce dokola a neustálé opakované zobrazování Kollerových úspěchů a stejných gólů začne po chvíli trochu nudit.

Je zkrátka škoda, že snímek nepřinesl například aspoň trochu z pozadí legendární české reprezentace z doby, kdy v ní figurovaly fotbalové hvězdy jako Nedvěd, Čech, Koller, Šmicer, Rosický a další, protože tam se jistě musely dít zajímavé věci. Snímek tohle však vůbec nezkoumá a Kollerovi bývalí spoluhráči ho pouze neustále opěvují jako talentovaného fotbalistu a skvělého člověka, což je sice fajn, ale působí to strašně jednostranně a neupřímně (nehledě na to, že všichni fotbalisté navíc mluví úplně stejně, jejich výpovědi jsou díky tomu dost jednotvárné a bohužel často ne moc přínosné).

Plusem, naštěstí pro Větrovského a spol., je, že Koller měl skutečně relativně zajímavý život a kariéru, a tak mají tvůrci, co vyprávět a film díky tomu v závěru zase až tak nenudí a zaujme i fotbalem nepolíbeného diváka. I tak je však vyprávění Kollerova osudu trochu zdlouhavé. Kdyby byl snímek utnut o zhruba 20minut dřív, v momentě, kdy Koller odehrává svůj poslední zápas na mistrovství a končí svou kariéru v reprezentaci, bylo by to mnohem lepší a snesitelnější.

Jan Koller: Příběh obyčejného kluka je v závěru poměrně rozporuplnou podívanou. Na jednu stranu se zabývá zajímavým osudem, na druhou stranu však strašně pokulhává v jeho prezentaci a uchopení. Díky zvláštním záběrům kamerou, přehnaně epickému soundtracku, okatému (a pro dokument nevhodnému) product placementu, příliš pozitivnímu zobrazení Kollerova života nebo neustálému opakování stejných gólů, působí celá podívaná strojeně a neupřímně. Je to škoda, neboť Kollerův život a kariéra skýtají kvalitní materiál, Větrovskému se z toho však nepovedlo vytvořit vhodný výsledek.

Tohle bude vážný, hodně vážný.

Na pokec s bývalými spoluhráči je vždycky čas.

Je to góóól!!

55%

Jan Koller: Příběh obyčejného kluka

Jan Koller: Příběh obyčejného kluka je v závěru poměrně rozporuplnou podívanou. Na jednu stranu se zabývá zajímavým osudem, na druhou stranu však strašně pokulhává v jeho prezentaci a uchopení. Díky zvláštním záběrům kamerou, přehnaně epickému soundtracku, okatému (a pro dokument nevhodnému) product placementu, příliš pozitivnímu zobrazení Kollerova života nebo neustálému opakování stejných gólů, působí celá podívaná strojeně a neupřímně. Je to škoda, neboť Kollerův život a kariéra skýtají kvalitní materiál, Větrovskému se z toho však nepovedlo vytvořit vhodný výsledek.

• Hodnocení