Recenze Velryba: Za horou jídla se ukrývá Velryba. Brendan Fraser v životní roli rozdělí diváky

Velryba vpluje do oscarových vod, i když se potápí ke dnu. 

Skrz zatažené rolety vykukuje škvírou veliké oteklé oko. Pohledem nervózně prohledává prázdnou terasu a ujišťuje se, že pizza leží před dveřmi a poslíček nezahlédne toho, kdo si ji vyzvedne. Ten někdo je Charlie, vysokoškolský lektor, jehož hluboké rány na duši uzavřely před okolním světem. Roky nevychází z titěrného tmavého bytu, pracuje jen online a navštěvuje ho jediná kamarádka, která je zároveň jeho pečovatelkou. Do toho se monstrózně – skutečně jako by měl žaludek gigantického kytovce – přejídá. 

Jak vážná situace je, nám režisér Darren Aronofsky ukáže už v jedné z prvních scén, v níž se Charliemu stane jedna z bezpočtu nehod spojená s jeho téměř tří set kilovou váhou. Už podle ní je jasné, že Velryba vysluněnou hollywoodskou podívanou nebude a diváky čeká mnohem drsnější podívaná, než možná mnozí před návštěvou kina čekají.  

Problémy, s nimiž Charlie žije, se totiž zdaleka neomezují jen na jeho tělesnou schránku. Škraloupy v životě profesora oplývajícího až nepochopitelným optimismem se začnou jeden po druhém odhalovat s příchodem cizince, který jednoho dne zazvoní na Charlieho dveře. Je jím mladý člen náboženské sekty snažící se nalézt člověka, kterého by pomohl spasit. 

Charlie, jehož zdravotní stav se i kvůli extrémní obezitě zhoršuje, má už v životě jediný cíl – chtěl by znovu najít cestu ke své dceři Ellie. Lehké to ale rozhodně nebude. Ellie je tak docela ztělesněním misantropie – drzá, břitká, podle její matky nenapravitelně nenávistná dívka, která je pyšná na to, že nikoho nepotřebuje. Není divu, ještě jako malou ji a její matku Charlie opustil, aby mohl prožít život se svým novým přítelem Alanem (který byl mimochodem jedním z jeho studentů). Alan však brzy nato zemřel a Charlie zůstal opuštěný. Až nyní v obavách, že si dcera neuvědomuje své lidské kvality a schopnosti, se rozhodne dokázat, že každý člověk je předurčen k tomu mít druhé rád.

Nápad natočit Velrybu jako celovečerní film dostal režisér Darren Aronofsky po zhlédnutí stejnojmenné divadelní hry Samuela D. Huntera, která ho zasáhla nejen tématem sebepřijetí, soucitu nebo otázkou lidského údělu, ale i tím, že složité životné vnitřní světy postav nenabízejí jednoduché odpovědi. To vše se Aronofskému vcelku dobře podařilo převést na plátno, a mimo jiné i díky zachování některých divadelních prvků. 

Zřejmě tím pro diváky nejvýraznějším je místo, kde se celý děj odehrává – tedy Charlieho maličký, ponurý a stísněný byt. Podobně jako hlavní hrdina neschopný pohybu bez pomoci a nevycházející mimo domov, jako by desítky kil nadváhy zabránily odejít ven i kameře. Ta zůstane celou dobu „mezi čtyřmi stěnami“ a divákům tak lépe umožní vžít se do kůže těžkopádné bytosti s pohybovými problémy a úzkostmi z toho, jaká další bolest ho může ještě potkat v okolním světě. 

Během bezmála sto dvaceti minut herec splyne s rolí natolik, že o autentičnosti Charlieho zapochybuje jen málokdo.Vybrat, kdo se ujme role Charlieho, trvalo podle tvůrců celých deset let. O to silněji pak působí, že roli získal někdejší legendární pistolník střílející znovu oživlé mumie, herec Brendan Fraser. Velryba je pro něj velkolepým comebackem na filmové plátno, a nutno říci, že v ní exceluje. Přestože je padesátikilový kostým a transformace do obézního člověka v současné době eticky rozporuplná a právem vyvolává otázky, nejen hlavní role, ale v součtu celým film na Fraserově výkonu stojí i padá. Během bezmála sto dvaceti minut herec splyne s rolí natolik, že o autentičnosti Charlieho zapochybuje jen málokdo. A právě díky tomu je velmi pravděpodobné, že i přes všechny nedostatky se Velrybě podaří proplout na letošní oscarové příčky. 

Co lze Velrybě jednoznačně vytknout, jsou nesmyslně afektované scény a dialogy. Především když se jedná o Charlieho vztah s dcerou Ellie, křečovité scény vytvořené jen proto, aby zahrály na city, kazí autentičnost a uvěřitelnost celého příběhu. A i když se Brendan Fraser a Sadie Sink snaží dát do rolí Charlieho a jeho dcery všechno, nesmyslné dialogy založené na vytěžení přepálených emocí jim hází klacky pod nohy. 

Velryba během dvou hodin zapluje do mnoha palčivých a intimních společenských témat. Otevře otázku sexuality, sebepřijetí, víry, hodnoty vlastního života i rozhodnutí zvolit si vlastní osud. Podobně jako slavná Bílá velryba Hermana Melvilla, i Aronofského příběh pracuje s metaforami lidského boje s nevyhnutelným, neovlivnitelným a nedosažitelným. 

Velryba na malém prostoru otevírá hodně věcí a spoustu z nich nedovysvětlí, což pro některé může, pro jiné ale nemusí být překážka. Přiblíží se tak prožívání v každodenní realitě, kdy člověka utváří bezpočet nejrůznějších vjemů naráz. A velmi často se stává, že rozuzlení a zjednodušení, po kterém prahneme, nepřijde. A vysvětlení zůstane uzamknuté tam kdesi za závěsem v hlubinách malého, stinného bytu. 

Brendan Fraser jako Velryba. Pravděpodobně comeback desetiletí. 

Velryba
(Foto: A24)

Sadie Sink jako Charlieho rebelská dcera. 

Velryba
(Foto: A24)

Bez nejlepší přítelkyně (a pečovatelky v jednom) by Charlieho dny byly mnohem temnější. 

Velryba
(Foto: A24)
80%

Velryba / The Whale

Velryba na malém prostoru otevírá hodně věcí a spoustu z nich nedovysvětlí, což pro některé může, pro jiné ale nemusí být překážka. Přiblíží se tak prožívání v každodenní realitě, kdy člověka utváří bezpočet nejrůznějších vjemů naráz. A velmi často se stává, že rozuzlení a zjednodušení, po kterém prahneme, nepřijde. A vysvětlení zůstane uzamknuté tam kdesi za závěsem v hlubinách malého, stinného bytu. 

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací