Recenze Pacifiction: Pomalé tempo, mlhavý děj a nejednoznačnost způsobují, že film je pro běžného diváka zcela nestravitelný

Pohádka na dobrou noc o zlé francouzské vládě.

Vrchní francouzský komisař De Roller působí na ostrově ve Francouzské Polynésii. Je zvyklý pohybovat se mezi nejvyššími politiky, ale zároveň komunikuje i s nejnižší společenskou vrstvou. Snaží se udržet na ostrově klid a do toho trénuje v nočním klubu jednu taneční skupinu.

Když se začnou mezi místními šířit zvěsti, že by francouzská vláda mohla na ostrově opět začít testovat jadernou techniku, dost to všechny zneklidní. Komisař si kolem sebe ale všímá hned několika náznaků toho, že by to mohla být pravda. Na ostrově se pohybují námořníci, podivní zahraniční návštěvníci, a dokonce spatří i ponorku. S vyšetřováním mu pomáhá transgender osoba jménem Shannah, která usiluje o místo jeho tajemnice.

Za dramatem stojí po scenáristické i režisérské stránce katalánský filmař Albert Serra.Za dramatem stojí po scenáristické i režisérské stránce katalánský filmař Albert Serra, který je známý tím, že se pokouší navázat na tradici duchovní kinematografie. Více než na technické dokonalosti provedení si tedy dává záležet především na tom, aby mělo dílo nějakou výpovědní hodnotu.

Problém je ovšem v tom, že už vůbec neřeší to, jestli to bude pro běžného diváka alespoň trochu srozumitelné. Takový snímek pak možná zaujme pár zasvěcených kritiků na různých festivalech, ale tím jeho působení končí. K čemu ale potom takový film je, když většině lidí nedokáže ani pořádně sdělit to, oč mu vlastně jde?

Dost nejasný je i samotný příběh, protože si divák musí mnoho věcí domýšlet a dedukovat, co se tím tvůrce asi tak snaží říct. Jaká je ve skutečnosti motivace vrchního komisaře? Jaký vztah má k Shannah? A proč se lidé kolem něj chovají tak zvláštně? Pokud se vyžíváte v paranoie, tak tady si doopravdy užijete, jelikož podezřelí jsou úplně všichni a jisté není vůbec nic.

Na co se hezky kouká, to jsou přírodní scenérie z exotického ostrova. Nabízelo by se napsat, že něco takového se jen tak neomrzí. Jenže když jeden takový záběr trvá v průměru půl minuty nebo někdy i více, přestane vás to po chvíli bavit. Zvlášť když je současný divák až příliš zvyklý na rychlé scény a akci. Jednotlivé pasáže jsou zkrátka často moc dlouhé a velmi se tím zpomaluje i tempo vypravování.

Hlavním hrdinou je právě vládní úředník De Roller, kterého ztvárňuje francouzský herec Benoît Magimel. Jeho postava má už dost všeho toho geopolitického přetahování, proto spíš jen tak bloudí a pasivně přihlíží všemu, co se kolem ní děje. Naváže zvláštní vztah s transsexuálkou Shannah, kterou hraje herečka Pahoa Mahagafanau.

Pacifiction je specifické drama, které ocení jenom velmi málo diváků. Pomalé tempo vypravování, všudypřítomná nejednoznačnost a pouhé náznaky jakéhosi děje způsobí, že začnete brzy ztrácet pozornost. Pokud nemáte zrovna přehled o minulosti Francouzské Polynésie, budete ještě zmatenější. Chytit se nemůžete ani příběhu, protože tvůrci šlo spíše o vytvoření neobvyklé atmosféry. Ačkoliv je z některých scén patrný jakýsi podtón thrilleru, žádné násilí ve filmu neuvidíte. Bohužel, protože by se alespoň něco dělo, nicméně takové štěstí divák nemá. Ve snímku se spíše celou dobu hluboce přemýšlí nad mocí, politikou a nejrůznějšími konspiracemi, jen nikdo neví, jaké to přesně jsou. A to všechno trvá úmorných 165 minut, takže pokud nejste příznivec tohoto žánru a vydržíte až do konce neusnout, měli byste si opravdu zatleskat.

„Hodně pro mě znamenáš. Ale co mezi námi vlastně je?“

Pacifiction
(Foto: ARTE)

„A teď se budeme hodně dlouho o něčem bavit, ale ani jeden z nás nebude vědět o čem.“

Pacifiction
(Foto: ARTE)

Jeden půlminutový záběr na krásnou oblohu s palmami to určitě zachrání.

Pacifiction
(Foto: ARTE)
20%

Pacifiction / Tourment sur les îles

Pacifiction je specifické drama, které ocení jenom velmi málo diváků. Pomalé tempo vypravování, všudypřítomná nejednoznačnost a pouhé náznaky jakéhosi děje způsobí, že začnete brzy ztrácet pozornost. Pokud nemáte zrovna přehled o minulosti Francouzské Polynésie, budete ještě zmatenější. Chytit se nemůžete ani příběhu, protože tvůrci šlo spíše o vytvoření neobvyklé atmosféry. Ačkoliv je z některých scén patrný jakýsi podtón thrilleru, žádné násilí ve filmu neuvidíte. Bohužel, protože by se alespoň něco dělo, nicméně takové štěstí divák nemá. Ve snímku se spíše celou dobu hluboce přemýšlí nad mocí, politikou a nejrůznějšími konspiracemi, jen nikdo neví, jaké to přesně jsou. A to všechno trvá úmorných 165 minut, takže pokud nejste příznivec tohoto žánru a vydržíte až do konce neusnout, měli byste si opravdu zatleskat.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací