Recenze The F**k-It List: Dokonale podprůměrný film nenabízí kromě jedné inovativní myšlenky nic zajímavého

Až vyrostu, chci být influencerem!
 
 
Už samotný název nevzbuzuje moc důvěry. Spíše to vypadá, že chce lacině získat pozornost náctiletých. Režisér a scénárista Michael Duggan spolu se scénáristou Danem McDermottem toho nemají na filmařském kontě tolik, což je možná příčina toho, jak tragicky se jim tenhle počin nevydařil. Nehledě na to, že na pověsti snímků z dílny společnosti Netflix to také příliš nepřidá.

Brett Blackmore je studentem posledního ročníku střední školy, a právě se dostal na 7 z 8 vysokých škol, na které se hlásil. Celých osmnáct let ve všem poslouchal přehnaně ambiciózní rodiče a absolvoval různé vzdělávací kurzy. Je na skvělé cestě k úspěšné budoucnosti. Když kvůli nepovedenému žertu vyhodí společně s přáteli nechtěně celou školu do povětří, začne se plán bortit. Ve chvilkovém rozpoložení zveřejní na sociální síti video, ve kterém otevřeně sděluje, co úplně nesnáší a po čem nejvíce touží.

Hlavním kamenem úrazu je to, že jsou všechny události strašně nepravděpodobné, tudíž jim neuvěříme. Škola sice celá vybouchla, ale nikdo za to vlastně nenese zodpovědnost. Brett si najednou uvědomí, jak byl jeho život do teď o ničem a z chabého videa, které nahraje na internet, se stane během noci virální senzace. A nakonec ho ještě Harvard laskavě žádá, jestli by tedy nechtěl nastoupit k nim… Takto jednoduše skutečný život prostě nefunguje.

Rodiče Bretta se chovají jako karikatury. Když se matka opakovaně nabízí, že stráví noc s vlivným kolegou otce kvůli tomu, aby se dostal syn na jejich vysněnou školu, není to vtipné, ale prostě jen divné. Nicméně to alespoň dobře symbolizuje to, jak moc se v dnešní době někteří rodiče pokouší tlačit své děti ke vzdělání. Třebaže to má ve výsledku mnohdy spíše opačný efekt.

Z filmu to působí tak, že normální dospívající člověk nemá sám od sebe ambice jít na vysokou školu.Z filmu to působí tak, že normální dospívající člověk nemá sám od sebe ambice jít na vysokou školu. Je na ni nahlíženo pouze jako na prostředek, jak uspokojit rodičovské ideje. Vzdělání přece nemá žádnou hodnotu, proto klidně můžeme spálit všechny knihy a učebnice a živit se tím, že budeme influenceři. Bohužel to ve snímku není myšleno ironicky.

Jediným světlejším bodem je poselství ohledně vzdělávacích institucí. Ačkoliv se během posledních let velmi změnil svět kolem nás, vzdělávací systém obecně zůstává (kromě drobných posunů) zoufale neměnný. Nabízí se také podstatná otázka, nakolik se získané informace ze škol hodí pro uplatnění v nynějším praktickém životě. I když je nutné podotknout, že mít všeobecný přehled není nikdy na škodu. Jenže toto téma se více hodí na filozofickou esej než na film.

The F**k-It List v mnoha ohledech absolutně selhává. Nemá v podstatě ani pořádný příběh, ale jde o jednu postupně se vyvíjející zápletku. Postavy často plytce filozofují nad životem, ale nedocházejí k ničemu převratnému. K žádné z nich si navíc nevytvoříme vztah, takže nám je jedno, co s nimi bude. Svůj podíl na tom mají i nepříliš výrazné herecké výkony. Ačkoliv je určen především pro mladé publikum, je pravděpodobné, že ani to nepochopí velké množství slangových výrazů. Nezaujme rovněž hudbou či zvláštními záběry. I když se má jednat o komedii, moc skutečně humorných momentů divák nezaznamená. Spíše se mu až uleví, když konečně nastane konec.
 

„Tak tohle bylo na mém f**k-It seznamu už hodně dlouho!“

Když jsi nejlepší ze třídy, ale nakonec ani neodmaturuješ.

„Jak to myslíš, že nechceš jít na vysokou?! Víš, jak jsme na tom s maminkou dřeli?“